Žena ve Světle

1.  ANDROGYNNÍ FÁZE - ADAM číst dál

Je historie člověčenstva, a tudíž historie vašeho vzniku, popisovaná v různých vědeckých a náboženských knihách, pravdivá?  Jste skutečně tím, co říkají, že jste?  Jaká je pravá skutečnost ohledně tohoto všeho? číst dál

„Problémem u mnoha lidí na Zemi je, že velmi často považují sebezkoumání, sebehodnocení a vcházení „dovnitř“ do své Niterné mysli za zaneprázdnění, které je nemorální, nezdravé a nebezpečné. Proto věnují malou pozornost či zřetel tomu, co se v nich děje. číst dál

34. S každým zůstává po smrti jeho láska číst dál

Každá složená věc musí záviset na jednom zdroji, jinak se rozpadne - což musí uznat každý se zdravým rozumem, i když není nábožensky orientovaný. číst dál

Ze země vzešel strom, aby byl radostí Slunci. Buď jím. Ať kořeny pijí vodu země a větve hasí žízeň po Světle. Jsi synem Světla a Země. Světlo je tvůj Otec a vede tvé větve vzhůru. Zem je Matka. Skrze její oporu a náruč rosteš. Ona je tvým odpočinkem a živí tvé tělo. Skrze ni se učíš poznat Otce. Jsi živ její krásou, ona se raduje, když voníš ke květinám a jíš její plody. číst dál

Cokoli slouží k podpoře, udržování, zachovávání a ochraně existující struktury, přirozenosti a stylu života lidské éry, NELZE v nejzazším smyslu považovat za pokrokové a užitečné, bez ohledu na dobré úmysly, které při tom mohou existovat. Takové dobré úmysly se odvozují z nesprávných předpokladů a jsou počaty a přijímány tradičními, navyklými a kulturou determinovanými způsoby myšlení, cítění a postojů. číst dál

Na celém světě proto není jediný národ, který by měl náboženství a zdravý rozum, a neuznával přitom Boha a skutečnost, že je jeden. Z božského vlivu do lidských duší, jak jsme o něm hovořili výše, vysvítá, že každý člověk má jistý vnitřní hlas, který mu říká, že Bůh je a je jeden. číst dál

Výměna dopisů Ježíše s Abgarem Ukkamou, knížetem v Edesse, kterou v roce 1844 vnitřním hlasem přijal a zapsal štýrský mystik Jakob Lorber, líčí zázračně Kristem zvěstovanou pravdivou spasitelskou cestu lásky Boží a lásky k bližnímu. číst dál

První hlavní úder na základy tohoto negativního stavu a jeho zel a nepravd a oznam toho, že přichází nový věk, přišel ve formě zjevení, které bylo dáno Nejvyšším skrze Emanuela Swedenborga v polovině osmnáctého staletí.  číst dál

Největší nebezpečí pro jsoucno a bytí negativního stavu a všech jeho pekel je lidská schopnost vejít do nitra, do své Niterné mysli a objevit zde reálnou pravdu o těchto a jiných záležitostech. Negativní stav dobře ví, kde lze najít pravdu. Proto, aby se udrželo a úspěšně pokračovalo jsoucno a bytí negativního stavu, bylo nutné nějak zablokovat cestu do nitra lidí, do jejich Niterné mysli a učinit je závislými na vnějších vstupech a faktorech. číst dál

Pravá Přirozenost Nejvyššího je absolutní. Znát Boha v absolutním smyslu tudíž vyžaduje být absolutním. Ale nikdo není absolutní, jen Nejvyšší. Nikdo tedy nemůže znát Nejvyššího v absolutním smyslu. Lidé jsou tedy relativními k Absolutnímu stavu Nejvyššího. Proto mohou vnímat, znát, chápat a přijímat Boha pouze ze své relativní pozice. Každá relativní pozice k Absolutnímu stavu zaujímá odlišný úhel pohledu. Žádné dvě osoby nemohou zaujímat přesně tentýž stav a rozpoložení, tudíž žádné dvě osoby nemohou mít přesně stejný úhel pohledu ve vztahu k Nejvyššímu. číst dál

„Nyní bude částečně zjevena jedna úroveň vnitřního smyslu této kapitoly, jak je relevantní a vztahuje se k této době a tomuto kroku. číst dál

Do lidských duší vplývá univerzální povědomí, že Bůh existuje a že je jeden. Existuje vliv od Boha na lidi. Projevuje se uznáním všech lidí, že každé skutečné dobro, které je v nás a které konáme, je od Boha. Totéž platí i pro vše, co souvisí s láskou k bližnímu a vírou. Proto čteme: „Člověk si nemůže nic přisvojit, není­-li mu to dáno z nebe,“ (Jan 3:27) a Ježíšova slova: „Beze Mne nemůžete činit nic,“ (Jan 15:5) - tedy nic, co má vztah k lásce k bližnímu a víře. číst dál

VII.
Dopis Abgara Pánu Ježíši,
psaný Pánovi devět týdnů po přijetí šesté odpovědi
a doručený Pánovi
pět dní před Jeho příchodem do Jeruzaléma.
1 Abgarus, malý kníže v Edesse, Ježíši, dobrému Spasiteli všechnu slávu, který se objevil v krajině kolem Jeruzaléma, Spása všech národů, Pán a pomazaný Král od věčnosti, Bůh všeho stvořeného, všech lidí a všech bohů, dobrých i zlých!
2 Ó, můj Bože, ó, můj Pane, kterýž jediný naplňuješ moje srdce a Jsi souhrnem všech mých myšlenek! Vím sice už z Tvého prvního, nejmilostivějšího dopisu, že se s Tebou dle Tvého vlastního, nepochopitelného rozhodnutí mu... číst dál

„Ačkoli byl tento článek napsán v r. 1984, jeho relevantnost a nadčasovost v nyní-a-zde se stane zřejmou v procesu jeho čtení. číst dál

1. Každý je nejzazším pánem svého života a středem svého vlastního vesmíru. Je tedy výhradním, oprávněným a zákonným vlastníkem svého vlastního, jedině jemu náležejícího vesmíru z Nejvyššího. Toto uspořádání pochází z Absolutní přirozenosti Nejvyššího, která se promítá do každé sentientní entity, tedy do každé lidské bytosti. číst dál

Je známou skutečností, že církve v křesťanském světě učí, že Bůh je jeden. Učí tomu, protože všechna jejich učení pocházejí ze Slova, a nakolik je Bůh uznáván nejen ústy, ale i srdcem, natolik spolu tato učení vzájemně souvisejí. číst dál

VI.
 
Dopis Abgara Pánu Ježíši,
psaný o deset týdnů později.
1 Abgarus, malý kníže v Edesse, všechnu slávu Ježíši, dobrému Spasiteli, který se objevil v okolí Jeruzaléma, Spása všech národů, jež jsou dobrého srdce a mají skutečnou vůli usměrnit svůj život podle Jeho slov!
2 Ó, Pane, odpusť mi mou velkou smělost i mou již vskutku nestoudnou dotěrnost k Tobě. Ale víš přece, že se dobří lékaři vždy těšili u lidí největší vážnosti, protože měli vždy také ve věcech, týkajících se přírody, nejbezpečnější znalosti, a že se na ně při velkých událostech v přírodě každý rád obracel, aby se mu od nich... číst dál

Vlastní podstatou a duší celé univerzální teologie je uznání Boha plynoucí z Jeho poznání. Proto je nutné začít jediností Boha. Tu prokážu postupně v těchto bodech: číst dál

Od doby Pána prošla křesťanská církev několika věky - od dětství až po nejzazší stáří. Jejím dětstvím byla doba, kdy žili apoštolové a kázali po celém světě dvě věci: pokání a víru v Pána Boha Spasitele, jak může každý vidět z následujících slov ve Skutcích apoštolů: „Pavel vyhlašoval Židům i Řekům pokání před Bohem a víru v našeho Pána Ježíše Krista. “ (Skutky 20:21) číst dál

Jelikož jakákoli lidská bytost ve své celistvosti pouze nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího, kdož je jedině Tím/Tou, Jenž/Jež vždy jest, je zřejmé, že vše v lidském životě závisí zcela, úplně, plně, naprosto a absolutně bez jakýchkoli výjimek na způsobu, jakým se projevuje uvědomění, poznání, chápání, uznání, postoj, vůle, city a chování vzhledem k tomu, co nenastává, neprobíhá a nestává se, ale vždy jest - tedy k Nejvyššímu. Pro založení přístupu, uvědomění, poznání, pochopení, přijetí, vůle, citů a chování k Nejvyššímu je třeba mít náležité pojetí, náležitou představu a ideu povahy Nejvyššího. číst dál

V.
Dopis Abgara Pánu Ježíši,
psaný tři týdny po odpovědi Pána na čtvrtý dopis.
 
1 Abgarus, malý kníže v Edesse, Ježíši, dobrému Spasiteli, který se objevil v zemi Židů v okolí Jeruzalému jako Prasvětlo a jako věčná Prasíla, jež všechno (nebe, světy, bytosti) nově utváří, přesto však není uznáván prvními, kteří jsou povoláni, ale těmi, kdo už tisíce let chřadnou v temnotě! Jemu všechnu slávu od nás, dětí noci!
2 Ó, Pane! Kdo ze smrtelných by mohl pochopit velikost Tvé lásky k nám lidem, kteří jsme pouze Tvoji tvorové, - onu lásku, ze které chceš nyní všechno nově vytvořit, přičemž Ty sám pu... číst dál

Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka. A byla mu dána vláda, sláva a království. Všichni lidé všech národů a jazyků jej budou uctívat. Jeho vláda je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.  číst dál

Nebýt toho, co Pán učinil, nikdo by nemohl být spasen, neboť pokud Pán neodstraní pekla, jsou stále u člověka přítomna a mají nad ním nadvládu – a On je odstraňuje do té míry, do které člověk odpírá zlu. číst dál

IV.
 
Dopis Abgara Pánu Ježíši,
napsaný sedm týdnů po třetím.
 
1 Abgarus, malý kníže v Edesse, všechnu slávu Ježíši, dobrému Spasiteli, který se objevil v krajině kolem Jeruzalému a je nyní pronásledován od jednoho konce ke druhému hloupými, slepými Židy, kteří nerozpoznali svaté Prasvětlo, Slunce Sluncí ve svém středu!
2 Ó, Ty můj dobrý Spasiteli Ježíši! Nyní se skutečně stalo s mým milým synem, co Jsi, ó, Pane, mně ve druhém dopise předpověděl. Zemřel před několika dny a na smrtelném loži mne co nejsnažněji, s mnoha slzami v očích, prosil, abych Tiv tomto dopise vyslovil jeho nejvroucněj... číst dál

O struktuře, obsahu a významu Svaté Bible číst dál

�Toho dne vyšel Ježíš z domu a posadil se u moře. ² Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď ; posadil se v ní a celý zástup stál na břehu. ³ I mluvil k nim mnoho v podobenstvích: číst dál

III.
 
Dopis Abgara Pánu Ježíši.
1 Abgarus, malý kníže v Edesse, Ježíšovi, dobrému Spasiteli, který se objevil v krajině kolem Jeruzaléma, všechnu slávu do věčnosti!
2 Z Tvého nádherného milostivého dopisu, který jsi Ty, ó, Pane, Pane Bože od věčnosti, co nejmilostivěji zaslal před tímto mým dopisem, který Ti nyní posílám, mně, jenž není než červem v prachu, k mé i mého syna převeliké útěše, jsem jasně pochopil, že v Tobě musí přebývat nejvyšší láska. Neboť jinak by bylo zcela nemožné, abys Ty, jakožto jediný Pán všech nebí i této Země, byl mohl obdarovat tak všemohoucně účinnou útěchou mne... číst dál