Píseň víry a naděje

Napsal Zenavesvetle.cz (») 13. 8. 2018 v kategorii Básně, přečteno: 619×

Pisen-pro-pana-jezise-krista

Kriste - já vzývám Tě každý den jako svého Pána -

vzývám Tě, abys poznal mou víru a naději, aby ses přesvědčil o mé lásce,

třeba je dosud jak malá hvězdička na večerním nebi, kterou občas skryje mrak,

které si hvězdář málo všímá, protože nemá lesku ani velikosti

a je chudá na krásu.

 

Kriste - já zdravím Tě každý den, sotva oči otevřu -

zdravím Tě, jako květiny zdraví slunce, jako pole vlahý, jarní déšť -

vždyť Ty jsi Slunce duše mé, Tys déšť jejich vyprahlých polí -

Tys všeho ve mně Původcem i věčným Udržovatelem - od Tebe mám, co mám,

co jsem jako živý život, jiskra hořící, jako duše lidská.

 

Kriste - já myslím na Tebe každý den -

myslím na Tebe jako dítě na matku a matka na dítě, když je osud rozloučí -

neboť teskno je duši na Zemi bez Tebe, smutné je srdce, když Tě necítí,

když se nemůže k Tobě přivinout a u Tebe složit tíhu žití,

přijmout od Tebe povzbuzení v slyšitelném slovu,

vložit ruku do pravice Tvé a vnímat Tvůj stisk.

 

Kriste - já prosím Tě každý den, když ho započínám i končím -

prosím Tě - neboť na Tobě záleží, zda v něm klesnu nebo vystoupím,

zda v něm rozkvete růže nebo zvadne její květ,

zda v něm najdu bodláčí, nebo upřímné, ryzí srdce přítele,

zda den bude pro radost nebo pro žalost Tvou mými myšlenkami, mými činy.

 

Kriste - já obracím se k Tobě každý den jako ovečka ke svému Pastýři -

k Tobě se obracím - neboť Ty víš, kde jsou pastvy syté a kde chudé,

kam jít pro duchovní poučení, kam se obrátit při hledání studnice Pravdy -

kam vstoupit, aby ovce byla v ovčinci Tvém, který střežíš

a jsi dveřmi od něho, těmi jedinými, jimiž se vstupuje do pravého Božství.

 

Kriste - já hledám Tě každý den jako svého Otce -

hledám Tě - neboť tolik je potřebí moudré rady synu,

který nedorostl a nestal se pravým člověkem,

který se ještě tolik mýlí a plete si cesty, když putuje v Nový Jeruzalém -

který se na cestě omeškává hledáním štěstí ve světě, jehož je tak málo

jako zlata ve hmotě, jako diamantů v horách, jako bílých vlaštovek.

 

Kriste - já pozvedám se k Tobě každý den jako mlhy k obloze -

pozvedám se - neboť u Tebe je Světlo a já jsem ve tmách zemských

jako vězeň v těsné cele - stále čekající, stále doufající,

že přijde den svobody, kdy Ty se smiluješ a zavoláš mne do širých prostorů,

tam, kde budu jako paprsek světla, jako vlna zvuku,

tam, kde Ty sám jsi vším - i mnou.

 

Kriste - já přemýšlím o Tobě každý den, jak jsi dobrý a plný lásky -

přemýšlím o Tobě - neboť Ty jsi věčná záhada i ustavičné zjevování,

proměnění tvarem - Ty jsi u mne, a přece nejsi tam, kde je moje já,

Ty jsi ve mně, a přece já mluvím, myslím, cítím jako člověk -

omezeně a ne dokonale jako Ty - Bůh sám.

 

Kriste - já k Tobě vysílám každý den vzdechy svého srdce -

k Tobě je vysílám - neboť kdo je může chápat na celičké Zemi,

když lidé do srdce nevidí, když jen Ty víš, jaké jsi je stvořil,

jak jsi je vyzbrojil pro život, pro časy zlé, pro dny radosti i bolesti -

pro chvíle lásky, i pro chvíle, kdy se ona ponoří jako perla do hlubiny

a srdce ji marně hledá na světě, marně po ní touží,

marně ji nahrazuje citem jiným.

 

Kriste - já obracím k Tobě každý den celou svou mysl -

k Tobě ji obracím - neboť Ty myšlenkám vytyčuješ cesty i hranice -

Ty je vedeš do bezpečí, do ticha - Ty jim dáváš moudrost jako květinám krásu

a připojuješ je k myšlenkám svým, aby se v nich zrozovaly činy lásky,

aby se v nich zobrazila schopnost tvůrčí práce člověka.

 

Kriste - já vyprávím Tobě každý den, jak je život na Zemi těžký -

Tobě vyprávím - neboť u Tebe hledá ochranu každý tvor,

od Tebe čeká pomoc každý život v nebezpečí smrti -

k Tobě volá tisíce prosebných hlasů: Pane, smiluj se nad námi . . . -

 

Kriste - já děkuji Tobě každý den za všechno, co mi dáváš -

Tobě děkuji za každý den a každou hodinu,

kterou mne přibližuješ krásným dnům a hodinám,

v nichž přestane počítání času, slunce nebude zapadat,

nebude večera ani rána - a život bude ponořen ve vědomí života Tvého,

který je tak nádherný, věčný - který je Slunce samo.

 

 

Z Písní víry  a naděje, Boženka Cibulková



Komentování tohoto článku je vypnuto.