Stupně na cestě k pravému ženství - stupeň třináctý

Napsal Zenavesvetle.cz (») 11. 3. 2012 v kategorii Cesta ženy, přečteno: 1372×

 

 

Žít přítomností

 Úryvek z knihy - Stupně na cestě k pravému ženství - stupeň třináctý   

 

Naše pozemské životy jsou nám dávány proto, abychom v jejich plném prožívání mohli uzrávat v sebe vědomé duchy. Toto vědomí nás musí stále provázet naším životem, abychom jej správně využili a v povrchnosti nepromarnili. Pokud si znovu a znovu budeme opakovat tuto větu, pak pochopíme, že je tedy pro nás důležité každé rozhodnutí, které ve svém pozemském životě učiníme. V tu chvíli si také můžeme uvědomit, že k cíli, který si ve svém životě vytyčíme jako ideál, není možné dojít jinak než jedině čistou cestou. Nelze si myslet, že uskutečnění nějakého činu, který není úplně v pořádku, nám přinese užitek pro naplnění našeho ušlechtilého cíle. Není možné jít životem s myšlenkou, že účel světí prostředky. Tedy, že ušlechtilého cíle dosáhneme za každou cenu. Nebo také, že budeme bojovat za mír. I tato věta si přece protiřečí. To samé je předávat lidem křesťanskou lásku násilím. To samé je hlásat naplňování Božích přikázání a přitom v nenávisti osočovat ty, kdo nejdou s námi. A ještě mnoho a mnoho dalšího.

V našem denním životě je to stejné, i když to na první pohled může vypadat, že předchozí věty se nás netýkají. Ale podívejme se na ně z bližšího pohledu. Je i náš každý den prodchnut tím nejduchovnějším prožíváním? Anebo je rozdělován na zaměstnání, kde je nutno si vydobýt obživu, a pak třeba na odpolední setkávání s blízkými lidmi, kteří nám rozumí a hledají stejně jako my klid a mír, a s nimi se pak oddáváme sladkému rozjímání v domnění, že tím konáme daleko více duchovního než ostatní? Než třeba ten, který v tichosti ve svém denním zaměstnání pomáhá svou prací druhým lidem? Svou vlídností a vstřícností dokáže vždy předat nejen službu či produkt své práce, v níž je činný, ale ještě i něco navíc, co jemu přijde jako samozřejmé. Kdo je tedy z těchto dvou příkladů více duchovní člověk? Nelze oddělovat zaměstnání od duchovního prožívání. Duchovní prožívání tkví ve stálé přítomnosti našeho konání. Ať se již nacházíme na jakémkoliv místě, při jakékoliv činnosti. Co vše do své práce vložíme, to z ní bude vystupovat a nám ve zpětném působení bude přinášet radost a požehnání anebo stres, disharmonii, útlak a smutek.

Je tedy vždy jen na nás samých, co jsme ochotni ze sebe vydat. Jak dalece prožíváme svou práci jako možnost být nápomocen druhým lidem, vetkat do svého díla ušlechtilého ducha. Ještě dříve, když byla na vrcholu řemesla a existovaly řemeslné cechy, které si ctily svého díla, vkládali lidé všechen svůj um a lásku do každého díla, které vykonali. A takové dílo ještě i dnes přináší lidem prožití krásy a ušlechtilosti....

 

 Zena-ma-pusobit-svou-vlidnosti-a-krasnou-uslechtilosti  

 Martina Š.

www.ao-institut.cz



Komentování tohoto článku je vypnuto.