DUCHOVNÍ ŽIVOT 1.část

Napsal Zenavesvetle.cz (») 8. 3. 2022 v kategorii Nové zjevení Pána Ježíše Krista, přečteno: 249×

Co je duchovní život a jak by se měl naplnit.

 

Mnozí z nás mají velmi nejasné chápání toho, co je vlastně duchovní život. Mnozí lidé na této Zemi věří, že neexistuje žádná taková věc, jako je duchovní život. Omezují své chápání našeho pozemského života na každodenní aktivity, které za-bezpečují naše přežití a fyzický materiální blahobyt.

 

Většina lidí má tendenci plést si duchovní život s náboženstvím. Slovo "duchovní" pro ně velmi často znamená přidružení k nějakému náboženství, pravidelné chození do kostela na bohoslužby, vykonávání určitých rituálů a obřadů, modlení se, vypa-dat zbožně a mluvit zbožně atd. Jinými slovy, pro mnohé lidi být duchovní znamená být pobožný. Avšak tato dvě slova – "pobožný" a "duchovní" – nemají nic společné-ho, nebo jen velmi málo.

 

Při mých setkáních s mnohými lidmi po celém světě jsem poznal dost takových, kteří neměli vůbec žádné pochopení pro jakékoli náboženství, ale naproti tomu byli velmi duchovními lidmi. Na druhé straně znám mnoho lidí, kteří jsou hluboce po-božní, ale nemají v sobě žádný duchovní smysl. Z tohoto rozdílu je zřejmé, že to, co někteří lidé považují za duchovní život, není nutně duchovní život, ale něco jiné-ho.

 

Ale, jaký je rozdíl mezi duchovním životem a náboženským životem? Na této Zemi se samozřejmě prochází mnoho lidí, kteří jsou současně pobožní i duchovní. A samozřejmě jsou mnozí, kteří nejsou ani duchovní ani pobožní.

 

Být pobožný v podstatě znamená řídit se určitou doktrínou nebo učením jedné specifické církve nebo náboženské denominace a vykonávat určité aktivity, které jsou diktovány dogmatem této církve a považovat takovéto vnější úkony za jediné požadavky duchovního naplnění našeho pozemského života.

 

Na druhé straně, být duchovní v podstatě znamená uznat ten fakt, že náš po-zemský život je jenom krátká fáze našeho vše-zahrnujícího života, přechodné ob-dobí, které je podřízené určitému vyššímu účelu a smyslu a které je ovládané a ří-zené hlubokými, subjektivními, vnitřními dispozicemi. Tyto dispozice jsou výsled-kem stavu záležitostí, které nevznikají v tomto světě nebo ve vnějších faktorech lidského života, ale pocházejí z úplně odlišného zdroje, který nikdy nemůžeme vní-mat našimi omezenými fyzickými smysly ani náležitě pochopit naší běžnou vědo-mou myslí.

 

Jinými slovy, být duchovní znamená plně uznat a přijmout ten fakt, že náš po-zemský život má hlubší a vyšší smysl a účel než ten, který nám říká naše běžná čili vnější mysl. Ale uznání a přijetí tohoto faktu nutně neznamená, že vedeme duchov-ní život. Abychom mohli oprávněně prohlásit, že vedeme skutečný duchovní život, musíme zajít o jeden krok dále. Musíme konat v souladu s takovými uznáním a při-jetím. Musíme ohledně toho něco dělat na trvalých základech a nejen o tom vědět a o tom mluvit. Poznání, mluvení a konání něčeho ohledně toho není určeno tím, co říká ta či ona církev, nebo ta či ona osoba, ale našimi intuitivními pocity, tím, co cítíme přímo v sobě z našeho vlastního nitra. Takto můžeme v první řadě rozlišit mezi bytím chovní osobou a pobožnou osobou. Tato dvě rozpoložení se vzájemně nutně nevylučují, ale nikdy by se neměla jedno s druhým zaměňovat.

 

Většina lidí neuznává, že k našemu pozemskému životu náleží něco víc, než jen žití každodenního života se všemi jeho těžkostmi, problémy, starostmi, placením účtů, interakcemi, aktivitami atd.

 

Dokonce také lidé, kteří nejsou ani duchovní, ani náboženští, uznávají, že náš pozemský život, není ve většině případů, nikdy naplněn určitými stanovenými vy-moženostmi. Když máme potřebu mít nové auto nebo lepší auto, nebo nový domov, nebo větší dům, atd., jen co naplníme naši potřebu nebo touhu v tomto ohledu, jsme obyčejně spokojeni jen do té doby, než novost této situace nevyprchá. Jen co nové auto nebo nový dům, nebo cokoliv, co máme, ztratí svou novost a naše vzru-šení z toho, že to máme, pomine, začneme se znovu cítit nespokojení. Do našeho života vstoupí nová potřeba nebo touha, kvůli které začneme usilovat, dokud se ne-splní k naší spokojenosti, nebo pokud se jí nevzdáme jako nesplnitelné.

 

Avšak splnění jakékoliv takovéto přechodné potřeby nenaplní náš pozemský ži-vot. Opět se stáváme neklidnými a nespokojenými a snažíme se o něco jiného, abychom uspokojili naši touhu po tom či onom. Dokonce, i kdybychom získali všechna možná materiální bohatství tohoto světa, nebo vlastnili všechno, co potře-bujeme z hlediska materiálního života nebo žití, přesto bychom se ve většině přípa-dů necítili šťastní příliš dlouhou dobu. Něco vždy chybí. Vždy existuje něco víc. Do-konce i u lidí, kteří nevěří v nic duchovního a náboženského, získání určitých bohat-ství je nečiní definitivně šťastnými. Po chvíli chtějí víc. Když dostanou víc, stále ješ-tě nejsou šťastní, protože chtějí stále více. To pokračuje do nekonečna. Bez ohledu na to, kolik mají, chtějí stále víc.

 

Příčinou toho, proč jsme zřídkakdy spokojeni s našimi materiálními výdobytky a vždy chceme víc, je to, že se zoufale snažíme (často bez vědomého uvědomění) nahradit splnění našich určitých duchovních potřeb materiálním, tudíž neduchovním zbožím. Naše touha mít víc nutně neznamená, že potřebujeme víc. Je to emoční náhrada naší vnitřní potřeby po duchovním naplnění našeho pozemského života.

 

Pro ty, kteří mají rádi citáty z Biblí Svaté, dovolte mi nyní citovat to, co Ježíš Kristus řekl o těchto záležitostech. Mnozí neduchovní lidé, kteří budou toto náhodou číst, budou samozřejmě takovými citáty znechuceni. Je to ale také v jejich prospěch vědět, co různé zdroje říkají o této důležité záležitosti.

 

V Evangeliu podle Marka, v kapitole 8, ve verších 36–37, čteme:

 

"Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil?"

 

V Evangeliu podle Lukáše, v kapitole 9, ve verši 25, Ježíš Kristus říká:

 

"Neboť co je člověku platné, když získá celý svět, ale sám sebe zničí nebo ztratí?"

 

V Evangeliu podle Lukáše, v kapitole 16, v druhé polovině verše 15, čteme:

 

"Co je u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost."

 

A v Evangeliu podle Matouše, v kapitole 6, ve verši 33, se dovídáme, že bychom měli:

 

"Hledejte nejdříve Království Boží a Jeho spravedlnost, a všechny tyto věci vám budou přidány."

 

Z výše uvedených citátů je velmi zřejmé, že pravé chápání a naplnění našeho pozemského života je něco úplně jiného, než jen kráčení za našimi každodenními všedními záležitostmi a že priority našeho pozemského života jsou jaksi úplně scestné, protože, jak čteme výše, „… co je vysoko ceněno mezi lidmi, je ohavností v očích Boha." Toto je velmi ostré prohlášení! Proč by Ježíš Kristus řekl něco takové-ho? Aby přivedl do naší pozornosti, že uspořádání stavu záležitostí na této Zemi ne-ní normální, jak by si většina lidí ráda myslela a že náš pozemský život je jakási noční můra nebo past, která má velmi málo společného s pravým životem. Pravý život je vždy duchovního původu, a proto když se chceme dostat ven z této pasti, musíme nejprve vyhledat Království Boží a Jeho spravedlnost a všechny tyto jiné věci, které si tak hodně ceníme a které považujeme za jediný smysl a účel našeho pozemského života nám budou přidané jako prémie. Ale my jsme si, z toho či ono-ho důvodu, učinili tuto prémii nejdůležitějším snažením, cílem a účelem našeho po-zemského života.

 

Jak bylo uvedeno výše, naše potřeba mít stále větší kus této prémie, je rafino-vanou náhradou za naši skutečnou potřebu hledat Království Boží a Jeho spravedl-nost. Někde na cestě životem jsme ztratili svou náležitou perspektivu a úspěšně jsme zablokovali vynoření se našich skutečných potřeb Království Božího a Jeho spravedlnosti, to jest, mít náležité chápání a naplnění našeho pozemského života a jeho duchovních aspektů.

 

Hledat Království Boží znamená, že jsme ztratili naši cestu z pravé reality a z pravého života. Jinak by Ježíš Kristus neměl žádnou potřebu říci "hledejte nejdřív Království Boží". Za druhé to znamená, že i když někteří z nás jsou si vědomi du-chovních potřeb, které musí být splněny, neklademe tyto potřeby na vrchol sezna-mu našich priorit. Jinak by neexistovala žádná potřeba říci: Hledejte nejdříve. Za třetí, toto tvrzení znamená, že náš pozemský život má jiný účel a smysl, než si to většina z nás myslí, že má. Jinak bychom nebyli nabádáni hledat něco jiného. A za čtvrté to znamená, že existuje úplně odlišná realita života, která jde daleko za všechno, co známe nebo vnímáme jako život. Jinak by neexistovala žádná potřeba i jen trochu se zmínit o nějakém jiném království než o tom, které je nám důvěrně známé – náš pozemský život.

 

Prohlášení "hledejte Jeho spravedlnost" znamená, že to, co považujeme za správné a náležité, není ve skutečnosti ani správné, ani náležité. A to, co považu-jeme za pravé a uspokojující, není ani pravé, ani uspokojující. Takže to znamená, že žijeme v úplné iluzi toho, co náš pozemský život vlastně je.

 

Ale když je to tak a drtivé zkušenosti lidstva na této Zemi krvavě dokazují, že je tomu tak, potom čím to je, že jsme ztratili naši cestu z pravé reality a z našeho skutečného domova, a žijeme v iluzích, zkresleních a nepravdách této reality? Jak to, že tak mnozí z nás považují náš pozemský život a způsob, jakým se tu žije a projevuje, za jedinou možnou, myslitelnou a normální realitu? Proč je to tak, že v současnosti tak mnozí z nás dokonce ani nevěří, nebo se dokonce o to ani nestarají, nebo na to nechtějí myslet, že existuje něco jiného nebo odlišného anebo reálnější-ho než to, co máme a prožíváme v každém okamžiku našeho pozemského života? Proč je to tak, že věnujeme takovou malou nebo žádnou pozornost čemukoliv du-chovnímu, nebo tomu, co přesahuje naše každodenní žití? Proč je to tak, že trávíme většinu našeho denního času v aktivitách, které nám nedovolují přemýšlet nebo vě-novat náš čas našim vnitřním, duchovním potřebám? A potom dokonce ani neuzná-váme, že máme takovéto potřeby, navzdory té skutečnosti, že všechny naše pro-blémy, nedostatky, utrpení, mizérie, atd., jsou stálou připomínkou toho, že máme takovéto potřeby? Proč trávíme tak hodně času nicneděláním, nebo trávíme hodiny před televizní obrazovkou nebo v podobných neužitečných aktivitách?

 

Před několika miliony let byla na této Zemi rasa lidí, která se nám velmi málo podobala s tou výjimkou, že byli humanoidi, jako jsme my. Ta rasa vlastnila obrov-ské poznání vědy a všeho jiného. Tato rasa byla vysoce vyvinutá ve všech ohledech a my nemáme schopnost si i jen představit, jak vysoko byla tato rasa vyvinutá. Členové této rasy byli původně velmi duchovní lidé a byli v kontaktu s pravou reali-tou Stvoření.

 

Ale v jednom bodu své historie se z určitých velmi důležitých duchovních důvodů rozhodli experimentovat s ideou přivedení lidí do života ne duchovními prostředky, jak byli stvořeni oni sami, ale pomocí přírodních prostředků bez jakéhokoli zahrnutí něčeho duchovního.

 

Tento experiment byl velmi dlouhým procesem. Po dlouhé době se vědcům této rasy podařilo sfabrikovat určitý typ lidí, kteří byli vytvořeni ne duchovními prostřed-ky (tedy přímým Božím nadělením), ale určitým genetickým inženýrstvím a mani-pulací různých živočišných a jejich vlastních genů. Ti vědci toho nemohli udělat pří-liš moc s duchem jedince, protože duch je vždy nadělením Nejvyššího a nemůže být změněn žádnými přírodními ani vědeckými prostředky, ale mohli značně změnit fy-zickou formu projevu toho ducha.

 

Spoutali toho ducha do pasti fyzické formy takovým způsobem, aby učinili toho ducha závislým, ve svém přežití v tomto těle, na vnějších faktorech, a ne na du-chovních faktorech. Takže, plně zaneprázdnili tohoto ducha záležitostí efektivního přežití v tomto těle. Toto přežití bylo umožněno jen sledováním určitých vnějších, neduchovních způsobů a prostředků (jako např.: fyzická potřeba potravy, nápoje, vylučování výkalů a moči, atd.). Neustálé zaneprázdnění vnějšími prostředky, po-mocí kterých mohlo fyzické tělo tohoto ducha přežít, vedlo k vyvinutí zlozvyku dívat se na přírodu a její zákony, to jest dívat se ven a ne dovnitř.

 

Když se stále nacházíme vně sebe samých a tento stav se stává hlavním zdrojem našeho tělesného přežití, budeme postupně získávat sklon ztrácet jakoukoliv potře-bu duchovních náhledů.

 

Časem, v jednom okamžiku, ztratíme všechen zájem o cokoliv duchovního a při-jdeme k bodu, kdy někteří z nás budou popírat, že existuje nebo že je potřebné či důležité jakýmkoliv způsobem či stylem něco duchovního. Takže nakonec ztratíme naši cestu z našeho pravého domova a ztratíme se ve světě iluzí a nereality. A jestliže je to jediný svět, který známe (protože jedním z hlavních účelů výše uvede-ného experimentu bylo znemožnit nám přímo vnímat cokoliv jiného než vnější svět a přírodu), logicky jsme usoudili, že v bytí a existenci neexistuje nic jiného, anebo když existuje, je to pro nás tak vzdálené a nepochopitelné, že snažit se s tím něco udělat, by bylo mrháním času.

 

My všichni jsme potomky těch lidí, jejichž fyzická forma a mentalita byla zfabri-kována členy výše uvedené rasy (nazývám je pseudo-tvůrci). Když má někdo zá-jem dozvědět se víc o této záležitosti, doporučuji mu přečíst si knihu "Kdo jsi a proč jsi tu?" a jiné knihy, jejichž názvy jsou uvedeny na poslední stránce této knihy.

 

Hlavní věcí, která byla dosažena výše uvedeným genetickým inženýrstvím a ma-nipulací, bylo potlačení životně důležité potřeby hledat pravdu o pozemském životě a o jeho naplnění v jediném zdroji, kde by se mohla najít – v našem duchu nebo v tom, co já nazývám Nejvnitřnější Duchovní Myslí. Speciálním umístěním určitých orgánů našeho fyzického těla a způsobem, kterým náš duch vstupuje do své fyzické formy projevu na této Zemi, je ten duch či ta Nejvnitřnější Duchovní Mysl odřezaná od všeho ostatního v nás. Duch je umístěný v našem těle takovým způsobem, že je omezený ve své funkci a vlivu jen na neustálé udržování životního toku od Nejvyš-šího, díky kterému je naše tělo a naše duše naživu a má život.

 

Vztah našeho ducha, duše a těla se takto stal tak řečeno velmi omezenou jedno-směrnou uličkou. Duch dodává život naší duši a našemu tělu a motivuje naše akti-vity, ale naše vědomé uvědomění tohoto faktu nemá žádné přímé zkušenostní zá-klady nebo přímou linii pro komunikaci s naším duchem. A tak mnozí lidé popírají jakoukoliv existenci ducha či duše nebo ji považují za něco, co je nepochopitelné nebo nepřístupné, anebo si myslí, že je to vedlejší produkt našeho těla a přestává existovat se smrtí našeho fyzického těla.

Za těchto podmínek je zřejmé, že jsme fyzicky stavěni takovým způsobem, aby-chom byli zablokovaní od čehokoliv duchovního, a abychom naše neduchovní snahy považovali za přirozené, normální, zdravé a za jediné možné a smysluplné. Takže pochopení a naplnění našeho pozemského života je úplně založené na našich nedu-chovních aktivitách. Takhle jsme ztratili pravou perspektivu našeho pozemského života.

 

Když důkladně a pečlivě přezkoumáme tuto situaci, přijdeme jen k jedinému možnému závěru: všechny problémy, mizérie, utrpení, nemoci, nedostatky nebo cokoliv, co máme v negativním smyslu, co je jediným jevem našeho každodenního života, je výsledkem ztráty pravé perspektivy, pochopení a naplnění našeho po-zemského života. Tudíž ignorování duchovních aspektů našeho pozemského života vytváří všechny naše problémy a mizérie, nehledíc na to, jaké jsou, nebo jakou formu projevu či symptom na sebe berou. Z tohoto pravidla neexistuje žádná vý-jimka či výluka.

 

A přesto, pravé chápání a naplnění pozemského života je možné jedině z du-chovního hlediska. Předtím, než mohou být zváženy a náležitě pochopeny, realizo-vány, projeveny a naplněny všechny ostatní aspekty a faktory našeho pozemského života, musíme nejdříve zvážit a pojmout jeho duchovní aspekty a faktory. Toto je důvod, proč Pán Ježíš Kristus, (kterého nazývám Nejvyšší), prohlásil: "Ale hledejte nejdřív Království Boží a Jeho spravedlnost, a všechny tyto věci vám budou přidá-ny". Jinými slovy, když máme náležité chápání a aplikování duchovních aspektů a faktorů našeho pozemského života, potom budeme mít náležité chápání a aplikování všech ostatních aspektů a faktorů našeho pozemského života. Když vynuceně obcházíme duchovní aspekty, nikdy nemůžeme přijít k náležitému chápá-ní a naplnění jakýchkoliv jiných aspektů našeho pozemského života. Neskončíme v ničem jiném než v nespokojenosti, neštěstí, mizérii a ve všelijakých problémech, jak je to tak živě ilustrováno a demonstrováno historií lidstva od doby výše uvede-ného genetického inženýrství a manipulace nejstarší rasy lidí, které jsem nazval pseudo-tvůrci.

 

Kvůli této rozhodující, životně důležité a nejvýznamnější prioritě, kterou pro nás mají duchovní aspekty našeho pozemského života, je nutné nejdříve se zaobírat naším duchovním životem na této Zemi.

 

Petr Daniel Francuch: Chápání a naplnění našeho pozemského života

první část 1.kapitoly


Komentování tohoto článku je vypnuto.