Léčivá síla ducha a darů přírody

Napsal Zenavesvetle.cz (») 16. 3. 2012 v kategorii Duchovní příčiny nemocí, přečteno: 1399×

 

 


 

Vážené čtenářky,
přinášíme vám alespoň dodatečně reportáž z přednášky. Z jejího celého průběhu jsme se rozhodli zaměřit se na jednu důležitou otázku, která nám byla v jejím závěru položena:


1/ „Říkáte, že nemoc je často následkem hlubších duševních příčin, které je třeba prosvětlit, pokud má nastat stav skutečného a dlouhodobého uzdravení. Ale jak lze poznat pravou příčinu onemocnění? Je to těžké ...?“



 Otázka svědčí o nepochopení podstaty zdraví. Člověk, který poznal, že vše nepříjemné (co se mu stane) má svou hlubší příčinu se ihned snaží za každou cenu poznat tuto příčinu. Vidí v tom pokrok ale i cestu k vyřešení svých zdravotních problémů. Nejednou tomu vše bezmyšlenkovitě podřídí. V hledání příčiny svého zdravotního problému doslova vidí nejvyšší cíl svého úsilí na cestě k uzdravení.


Takový přístup je nesprávný! Je čistě rozumového druhu a nepřináší žádnou skutečnou pomoc!


Nejdůležitější totiž není poznat příčinu vzniklého onemocnění, ale nejdůležitější je najít schopnost jasného a zjemnělého cítění, které následně vede k poznání všech hlubších příčin lidského osudu. Schopnost zjemnění cítění je tím nejdůležitějším v životě člověka, protože mu umožňuje vyřešit nejen konkrétní zdravotní problém, ale umožňuje mu porozumět všemu, co ho potkává na jeho životních cestách.


A proto nejednou přichází nemoc, aby v nás oživila právě schopnost cítění a tím nás přivedla následně i k poznání příčiny onemocnění. Ale to vždy až v druhé řadě! Nejdůležitější je během onemocnění oživení schopnosti cítění, tedy schopnosti ducha.


Jsme zvyklí zaměřovat se vždy jen na cíl svého úsilí. Pokud jsme nemocní, je pro nás tímto cílem nalezení příčiny nemoci, protože od toho očekáváme uzdravení. Vždy však zapomínáme na to, že nejednou má být tento cíl jen motivem k podstoupení toho nejdůležitějšího - samotné cesty, která vede k tomuto cíli. A touto cestou je v případě nemoci vždy rozvíjení schopnosti cítění.


Kdo se dopracuje k uzdravení a nezohledňuje tyto skutečnosti, nikdy nebude zdravý dlouhodobě a skutečně, ale jen zdánlivě. Nemoc přijde opět v jiných formách a v jiném čase a bude možná ještě těžší.


Na rozvíjení cítění - tedy toho nejpodstatnějšího - lidé rádi zapomínají, protože to vyžaduje trvalou duchovní námahu od nich samotných! Ne od lékařů či léčitelů, od kterých očekávají, že jim v nesnázích pomohou.


Navštěvování léčitelů či jasnovidců, kteří nejednou vidí i hlubší příčiny nemocí nemá proto žádnou cenu, ba může nám to ještě uškodit, pokud současně neotvírají schopnost našeho cítění. Ba mohou nás přivést k nesamostatnosti a to právě tehdy, když se už domníváme, že kráčíme správnou životní cestou.

I zde platí moudrost: „Hledejte nejprve Království Nebeské a Jeho Spravedlnost a vše ostatní bude Vám přidáno ..."

Redakce
 

Reportáž z veřejné přednášky - L. Mikuláš

http://www.pre-ludskost.sk/


 



Komentování tohoto článku je vypnuto.