Emanuel Swedenborg

Vše ve vesmíru, co je podle Božského řádu, se vztahuje k dobru a pravdě. V nebi a na světě neexistuje nic, co by se nevztahovalo k těm dvěma. Příčina je ta, že jak dobro, tak pravda vycházejí z Božství, z něhož pochází všechno. číst dál

Božská moudrost je v nebesích, před zrakem andělů, viděna jako světlo. číst dál

Synem člověka se rozumí Pán jako Slovo, protože i proroci byli nazýváni syny člověka. číst dál

U Jana čteme: číst dál

Později jsem se zeptal, kde bych mohl nalézt ty nejbystřejší učence vyznávající božskou Trojici ve třech osobách. Přistoupili ke mně tři muži, které jsem následně takto oslovil: „Jak můžete rozdělovat božskou Trojici do třech osob a tvrdit přitom, že každá osoba je sama o sobě čili jednotlivě Bůh a Pán? Není tím vaše ústní vyznání, že Bůh je jeden, vzdáleno od toho, co si myslíte, tak jako jih od severu?“ číst dál

Pán řekl Tomášovi: Že jsi Mě viděl, věříš. Blahoslaveni, kteří neviděli, a uvěřili. (J 20,29)  číst dál

U lidí, kteří uznávají mnoho bohů namísto jednoho, není žádný aspekt církve soudržný. Člověk, který svou vírou uznává a v srdci uctívá jednoho Boha, je ve společenství svatých na zemi a ve společenství andělů v nebesích. Tato uskupení nazýváme společenstvími a skutečně jimi jsou, neboť se nacházejí v jednom Bohu a jeden Bůh je v nich. Titíž lidé jsou také ve spojení s celým andělským nebem a odvažuji se říci, že i s každým tamním jednotlivcem. Všichni jsou totiž jako děti a potomci jednoho rodiče s natolik podobnými myslemi, zvyky a vzhledem, že se vzájemně poznávají. číst dál

Ti, jejichž víra je oddělená od lásky k bližnímu, se v knize Zjevení míní drakem. (Zjevení Janovo) číst dál

Ti, kteří neuznávají Boha, jsou vyloučeni z církve a odsouzeni. Lidé, kteří neuznávají Boha, jsou vyloučeni z církve, protože podstatou církve je Bůh, a božské pravdy, jež nazýváme teologické, vytvářejí strukturu církve. Popírání Boha je tudíž popíráním všeho, co s církví souvisí. A právě toto popírání je tím, co člověka vylučuje - on se tedy vylučuje sám. Bůh nevylučuje nikoho. číst dál

Ve světě existuje mnoho jevů, které mohou náš rozum - je­-li tomu nakloněn - přivést k pochopení a závěru, že Bůh existuje a že je jeden. Tato pravda může být potvrzena nesčetnými jevy viditelného světa. Vesmír je totiž jako jeviště, které nám neustále přehrává důkazy, že Bůh existuje a že je jeden. číst dál

34. S každým zůstává po smrti jeho láska číst dál

Každá složená věc musí záviset na jednom zdroji, jinak se rozpadne - což musí uznat každý se zdravým rozumem, i když není nábožensky orientovaný. číst dál

Na celém světě proto není jediný národ, který by měl náboženství a zdravý rozum, a neuznával přitom Boha a skutečnost, že je jeden. Z božského vlivu do lidských duší, jak jsme o něm hovořili výše, vysvítá, že každý člověk má jistý vnitřní hlas, který mu říká, že Bůh je a je jeden. číst dál

Do lidských duší vplývá univerzální povědomí, že Bůh existuje a že je jeden. Existuje vliv od Boha na lidi. Projevuje se uznáním všech lidí, že každé skutečné dobro, které je v nás a které konáme, je od Boha. Totéž platí i pro vše, co souvisí s láskou k bližnímu a vírou. Proto čteme: „Člověk si nemůže nic přisvojit, není­-li mu to dáno z nebe,“ (Jan 3:27) a Ježíšova slova: „Beze Mne nemůžete činit nic,“ (Jan 15:5) - tedy nic, co má vztah k lásce k bližnímu a víře. číst dál

Je známou skutečností, že církve v křesťanském světě učí, že Bůh je jeden. Učí tomu, protože všechna jejich učení pocházejí ze Slova, a nakolik je Bůh uznáván nejen ústy, ale i srdcem, natolik spolu tato učení vzájemně souvisejí. číst dál

Vlastní podstatou a duší celé univerzální teologie je uznání Boha plynoucí z Jeho poznání. Proto je nutné začít jediností Boha. Tu prokážu postupně v těchto bodech: číst dál

Od doby Pána prošla křesťanská církev několika věky - od dětství až po nejzazší stáří. Jejím dětstvím byla doba, kdy žili apoštolové a kázali po celém světě dvě věci: pokání a víru v Pána Boha Spasitele, jak může každý vidět z následujících slov ve Skutcích apoštolů: „Pavel vyhlašoval Židům i Řekům pokání před Bohem a víru v našeho Pána Ježíše Krista. “ (Skutky 20:21) číst dál

Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka. A byla mu dána vláda, sláva a království. Všichni lidé všech národů a jazyků jej budou uctívat. Jeho vláda je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.  číst dál

Nebýt toho, co Pán učinil, nikdo by nemohl být spasen, neboť pokud Pán neodstraní pekla, jsou stále u člověka přítomna a mají nad ním nadvládu – a On je odstraňuje do té míry, do které člověk odpírá zlu. číst dál

Nakolik se vyhýbáme zlům jako proviněním, natolik činíme dobro, ne od sebe, ale od Pána. číst dál

„Znovuzrození” je pěkně zobrazeno růstem stromu – nejprve se objeví listy (inteligence), pak květy (moudrost) a nakonec ovoce (dobrá práce). Tato posloupnost událostí je výsledkem božského vlivu, ale pokuste se to říci někomu, kdo věří pouze v přírodní výběr. číst dál

Bůh je jeden, Jenž je Stvořitel vesmíru a Udržovatel vesmíru, Jenž je tudíž Bůh a Bůh země. číst dál

Podstata Pánovy prozřetelnosti je taková, že je spojena s předvídáním – jedno neexistuje bez druhého. číst dál

Zdravý rozum nabádá, že všichni lidé jsou předurčeni pro nebe a nikdo není předurčen pro peklo. Všichni se totiž rodí jako lidé, a proto v sobě mají obraz Boží. Tímto obrazem Božím v nás je naše schopnost chápat pravdu a činit dobro. Naše schopnost chápat pravdu pochází z Božské moudrosti a schopnost činit dobro z Božské lásky. číst dál

(1)
Lidé dnešní doby se domnívají, že věřit znamená myslet si, že něco je tak či onak, protože tomu učí církev a nelze to rozumem pochopit.
Lidem se říká: „Věř a nepochybuj;" a pokud někdo odpoví, že tomu nerozumí, uslyší odpověď: „Právě proto věř." Současná víra je proto víra neznalá a může být také nazvána vírou slepou. A protože tuto víru diktuje jedna osoba druhé, je to víra historická. V následujícím ukážeme, že taková víra není duchovní.
(2)
Skutečná víra je poznání, že něco je tak či onak, protože je to pravda. Člověk, který má skutečnou víru, si myslí a říká: „To je pravda, a proto ... číst dál

Božské milosrdenství je čisté milosrdenství nad celým lidstvem, s cílem spasit je, a je u každého člověka nepřetržité a nikdy od nikoho neustupuje. Proto každý, kdo může být spasen, je spasen. Nikdo však nemůže být spasen jinak než Božskými prostředky, které Pán zjevil ve Slovu. číst dál

Nakolik se vyhýbáme zlům jako proviněním, natolik činíme dobro ne od sebe, ale od Pána. číst dál

Pravé uctívání Pána spočívá v životě podle Jeho přikázání.  číst dál

Jednou mě oslovil jistý anděl: „Chceš-li pochopit, co to je víra, co láska k lidem a jak se liší víra oddělená od této lásky od víry s touto láskou spojené, názorně ti to ukážu.“ číst dál