Jedinost Boha 5

Napsal Zenavesvetle.cz (») 2. 8. v kategorii Emanuel Swedenborg, přečteno: 73×

Každá složená věc musí záviset na jednom zdroji, jinak se rozpadne - což musí uznat každý se zdravým rozumem, i když není nábožensky orientovaný.

Například lidská bytost složená z mnoha vzájemně propojených údů a vnitřních, smyslových a pohybových orgánů by se rozpadla, kdyby nezávisela na jedné duši; a tělo samo by se rozpadlo, kdyby nezáviselo na jednom srdci. Stát by se rozpadl, kdyby nezávisel na jednom vladaři; domácnost, kdyby nezávisela na jednom hospodáři; každý systém správy (jenž bývá v každé zemi komplexní), kdyby nezávisel na jednom hlavním úředníkovi. Která armáda by zvítězila nad nepřáteli, kdyby neměla vojevůdce s nejvyšší pravomocí a podřízenými důstojníky velícími vojákům? Podobně by se rozpadla i církev, kdyby neuznávala jednoho Boha. Totéž platí pro andělské nebe, jež je hlavou církve na zemi; duší obojího je Pán, a proto nebe i církev se nazývají Jeho tělem. Kdyby tedy nebe a církev neuznávaly jednoho Boha, byly by jako tělo bez duše, které je odloženo a pohřbeno, protože už není k užitku.

Různé národy a společnosti se z rozmanitých důvodů rozešly v názorech na charakter tohoto jednoho Boha. Prvním důvodem je, že poznat Boha, a tedy i uznat Jej, není možné bez zjevení; obdobně poznat Pána a odtud uznat, že v Něm přebývá veškerá plnost božství tělesně, není možné bez Slova, jež je korunou všech zjevení. Díky zjevení můžeme jít vstříc Bohu, přijímat Jeho vliv, a tak se měnit z přírodních bytostí na duchovní.

Rané zjevení se sice šířilo po celém světě, avšak přírodní člověk je různými způsoby zprofanoval, a tak vznikly nejrůznější náboženské rozpory, neshody, hereze a rozkoly.

Druhým důvodem je, že přírodní já nemůže nic o Bohu pochopit. Chápe jen světské záležitosti a ty si samo sobě přizpůsobuje. Mezi axiomy křesťanské církve tedy patří, že přírodní já je proti duchovnímu a že mezi sebou bojují. Ti, kteří ze Slova nebo z nějakého jiného zjevení poznali, že je Bůh, se proto rozešli v názorech na Jeho charakter a jedinost a dodnes se v nich různí.

Lidé, jejichž mentální zrak závisel na tělesných smyslech, ale kteří si přesto přáli spatřit Boha, si proto pro sebe vytvořili sochy ze zlata, stříbra, kamene a dřeva a v těchto viditelných předmětech uctívali Boha. Jiní, kteří z náboženských důvodů odmítali obrazy a sochy, si ztvárnili slunce a měsíc, hvězdy a různé pozemské skutečnosti na obraz Boha. Ti, kteří se považovali za moudřejší než běžní lidé, ale přesto byli dál přírodními, si Boha učinili z přírody, a to pro Boží nezměrnost a všudypřítomnost projevenou při stvoření světa - někteří z nich viděli Boha v nejvnitřnějších aspektech přírody, jiní v těch nejzevnějších. A jiní zase oddělili Boha od přírody a vymysleli si určitou nanejvýš abstraktní skutečnost, kterou nazvali Vesmírným Bytím; protože však o Bohu nic jiného neznají, toto „Vesmírné Bytí“ se stalo jen bytím jejich mysli bez jakéhokoli skutečného významu.

Jak může každý pochopit, naše představy o Bohu jsou zrcadla, v nichž vidíme Boha - avšak lidé, kteří o Bohu nic nevědí, nevidí Boha v čelní straně zrcadla, ale zrcadlo je k nim otočeno svou zadní stranou. Ta je pokryta rtutí či jakousi černou lepkavou hmotou, která obrazy neodráží, ale absorbuje.

Víra v Boha do nás vniká apriorní cestou, tedy z duše do vyšších rovin intelektu. Poznatky o Bohu do nás vnikají aposteriorní cestou ze zjeveného Slova prostřednictvím tělesných smyslů. V prostřední části intelektu se tyto vlivy střetávají. Zde se přírodní víra, jež je pouhým přesvědčením, stává duchovní vírou, jež je skutečným uznáním. Lidský intelekt je tedy jako směnárna, ve které dochází k proměně.

Emanuel Swedenborg  -  Pravé křesťanství 


Komentování tohoto článku je vypnuto.