Jedinost Boha 6

Napsal Zenavesvetle.cz (») 4. 9. v kategorii Emanuel Swedenborg, přečteno: 58×

Ve světě existuje mnoho jevů, které mohou náš rozum - je­-li tomu nakloněn - přivést k pochopení a závěru, že Bůh existuje a že je jeden. Tato pravda může být potvrzena nesčetnými jevy viditelného světa. Vesmír je totiž jako jeviště, které nám neustále přehrává důkazy, že Bůh existuje a že je jeden.

Pro objasnění nyní uvedu pamětihodnou událost, kterou jsem zažil v duchovním světě. Jednomu mému rozhovoru s anděly bylo přítomno několik lidí, kteří právě přišli z přírodního světa. Když jsem je spatřil, poblahopřál jsem jim k šťastnému příchodu a pověděl jim mnoho věcí o duchovním světě, o kterých nic nevěděli. Pak jsem se jich zeptal, jaké názory na Boha a na přírodu si přinesli ze světa.

Odpověděli: „Vše, co existuje ve stvořeném vesmíru, vytváří příroda. Tuto produktivní sílu a schopnost Bůh do přírody vložil a vtiskl po stvoření; nyní je Bůh pouze udržuje a chrání, aby nezanikly. Proto vše, co na Zemi vzniká, rodí se a znovuzrozuje, se dnes připisuje přírodě. “

Odvětil jsem, že příroda sama od sebe nic nečiní; je to Bůh, který vytváří věci prostřednictvím přírody. Požádali mě, abych to dokázal, a proto jsem uvedl:

„Lidé, kteří věří, že Božství působí na každý detail přírody, se mohou utvrdit ve své víře v Boha na základě velkého množství jevů, které pozorují ve světě - je jich mnohem více než těch, které hovoří ve prospěch přírody.

Ti, kteří jsou přesvědčeni o božském působení na všechny jednotlivosti přírody, si všímají zjevných, a přesto úžasných jevů v reprodukci rostlin a zvířat.

Při reprodukci rostlin z malého semínka zasetého do země vyroste kořen. Z něj vyraší stonek a postupně větve, ratolesti, listí, květy a plody a nakonec nová semena - úplně tak, jako by semeno znalo řád posloupností či procesů, jak samo sebe obnovit. Který rozumný člověk by si mohl myslet, že slunce, jež je čistým ohněm, může něco takového znát? Nebo že může zmocnit teplo a světlo, aby tyto věci uskutečnily? Může mít slunce úmysl být užitečné? Když tyto skutečnosti vidí a dobře je uváží lidé s vyššími rozumovými schopnostmi, nemohou dojít k jinému závěru, než že tyto jevy pocházejí od Toho, který je nekonečně moudrý - tedy od Boha. I jiní, kteří rozpoznávají božskou ruku v jednotlivostech přírody, se utvrzují díky tomu, co vidí.

Naopak lidé, kteří božské působení v přírodě nevidí, při pozorování těchto skutečností přesouvají zrak svého rozumu z přední části hlavy do zadní. Je to typ lidí, který každou svou myšlenkovou představu vyvozuje z tělesných smyslů a utvrzuje se v klamných zdáních. Takoví lidé říkají: ‚Je přece zjevné, že to vše vytváří slunce svým teplem a světlem. Co není vidět, nic není. ‘

Ti, kteří se utvrzují pro Božství, si všímají úžasných věcí, které vidí při reprodukci zvířat. Zmíním se nejprve o vajíčkách. Ukrývají se v nich zárodky mláděte se vším potřebným pro jeho utváření i pro každý vývojový stupeň po jeho vylíhnutí, než se stane ptákem stejným jako jeho rodiče.

Pozorujeme­-li létající stvoření obecně, hlouběji myslícímu člověku se zjeví úžasné věci. Nejmenší z těchto stvoření stejně jako ta největší, okem neviditelná stejně jako viditelná, tedy droboučký hmyz stejně jako ptactvo či velká zvířata mají smyslové orgány zraku, čichu, chuti a hmatu a motorické orgány neboli svaly, které jim umožňují létat či chodit. Dále mají vnitřní orgány přidružené k srdci a plicím a aktivované mozkem.

Ti, kteří vše připisují přírodě, sice tyto fenomény vidí, ale myslí na ně jen jako na fakta a říkají, že to jsou díla přírody. Svou myslí se totiž odvrátili od úvah o Božství; a když takoví lidé vidí zázraky přírody, nedokážou o nich přemýšlet racionálně, a již vůbec ne duchovně. Uvažují smyslově a materiálně. Přemýšlejí tedy v přírodě a z přírody a nedokážou se nad ni povznést. Od zvířat se liší pouze tím, že mají potenciál racionality, tedy mohli by rozumět, kdyby chtěli.

Lidé, kteří zanevřeli na myšlenky o Božství, a stali se proto tělesně smyslovými, si neuvědomují, že zrak oka je natolik hrubý a hmotný, že vidí masu drobného hmyzu jako jeden neurčitý objekt, ačkoli každý jednotlivý hmyz je organizován tak, aby mohl cítit a pohybovat se. Je vybaven žilkami a cévkami, malým srdcem, dýchací trubicí, malinkými vnitřními orgány a mozkem, to vše z nejčistších substancí přírody. Tyto struktury odpovídají životu na nejnižší úrovni, z níž jsou jednotlivě aktivovány i v těch nejnepatrnějších detailech. Je­-li tedy zrak natolik hrubý, že množství struktur s nesčetnými prvky se mu jeví jen jako jedna malá skvrnka, a smysloví lidé přesto na jeho základě myslí a vynášejí soudy, je zřejmé, jak jejich mysl otupěla a v jaké temnotě jsou ohledně duchovních otázek.

Každý, kdo chce, se může nechat přesvědčit o Božství viditelnými jevy v přírodě. Utvrzuje se také tehdy, když přemýšlí o Bohu a Jeho všemohoucnosti při stvoření vesmíru a o Jeho všudypřítomnosti při udržování vesmíru.

Když například pozoruje ptáky na obloze, může se zamyslet nad faktem, že každý druh zná svou vlastní potravu a ví, kde ji nalézt. Zrakem a podle zvuku ptáci poznávají své společníky a vědí, kteří z ostatních ptáků jsou přátelé a kteří nepřátelé. Vědí, jak se pářit, vytvářejí páry, dovedně si staví hnízda a kladou do nich vejce, vysedávají je po přesně dlouhou dobu, a když se mláďata vylíhnou, něžně je milují, zahřívají pod křídly, shánějí jim potravu a krmí je, dokud se neosamostatní a nedokážou to vše sama. Každý, kdo je ochotný přemýšlet o božském vlivu prostřednictvím duchovního světa na svět přírodní, může jej v těchto skutečnostech spatřit. Chce­-li, může si pak ze srdce říct, že takové znalosti nelze získat od slunce prostřednictvím jeho tepla a světla. Slunce, z něhož příroda odvozuje svůj původ a podstatu, je čistý oheň. Teplo a světlo, které vyzařuje, jsou proto zcela mrtvé. Může tedy dospět k závěru, že tyto jevy jsou výsledkem božského vlivu skrze duchovní svět do nejnižších oblastí přírody.

Každý se může viditelnými jevy v přírodě posílit ve víře v Božství, když pozoruje například housenky, které z potěšení jakési své lásky touží a dychtí po proměně svého pozemského stavu na stav, který je obdobný nebeskému. Odplazí se proto na vhodná místa, tam se opředou obalem a uloží do „dělohy“, v níž se mají znovuzrodit. Tam se mění v kukly a nakonec v motýly. Když projdou touto metamorfózou, okrášlí se nádhernými křídly, každý podle svého druhu, a vzlétnou do vzduchu jako do svého nebe. Tam si šťastně hrají, sezdají se, kladou vajíčka a opatřují potomstvo. Živí se přitom chutnou a sladkou šťávou z květů. Kdo z lidí, kteří se nechají viditelnými jevy přírody přesvědčit o Božství, nevidí v životě housenek obraz našeho pozemského stavu, zatímco v motýlím životě obraz našeho nebeského stavu? Naopak ti, kteří se přesvědčili ve prospěch přírody, tyto jevy sice vidí, ale jelikož mentálně odmítli možnost nebeského stavu člověka, nazývají je pouhou prací přírody.

Také pozorností věnované znalostem o včelách se může každý přiklonit k víře v Božství pomocí viditelných jevů přírody. Včely vědí, jak z růží a dalších květů sbírat vosk a jak extrahovat med. Umějí si stavět plásty jako malé domečky a skládají je do podoby města s průchody pro vcházení a vycházení. Již z dálky cítí květiny a byliny, z nichž získávají vosk pro své domy a med k jídlu. Když si je naloží, vracejí se přímou čarou ke svému úlu. Tak si shromažďují potravu na nadcházející zimu, jako by ji předvídaly. Ustavují si také nad sebou samičku, aby je vedla coby královna. Ta potom rodí příští generaci. Nad sebou staví pro královnu jakýsi dvůr obklopený osobní stráží. Když nastane čas na potomstvo, královna se vydá za doprovodu stráže takzvaných trubců od buňky k buňce a klade do nich vajíčka, která další včely utěsní, aby se nepoškodila vzduchem. Tak vzniká nové potomstvo. Později, když mladé včely dospějí do věku, že mohou vykonávat podobné činnosti, jsou vypuzeny z úlu. Jejich roj se nejprve shromáždí do šiku, aby se nerozptýlil, a potom odlétá pátrat po novém domovu. Když přichází podzim, trubci - jelikož nepřinesli žádný vosk ani med - jsou vyvedeni ven a zbaveni křídel, takže se nemohou vrátit a konzumovat potravu, o kterou se nijak nezasloužili.

To a mnoho dalšího nám ukazuje, že včely díky své užitečnosti pro lidi mají působením božského vlivu skrze duchovní svět formu vlády, jež se podobá vládě lidí na zemi, či dokonce u andělů v nebi.

Kdo se zdravým rozumem nedokáže spatřit, že příčinou těchto jevů není přírodní svět? Co má slunce, původce přírody, společného s vládou, jež je imitací a analogií vlády v nebi?

U lidí, kteří vyznávají a uctívají přírodu, tato a podobná fakta týkající se zvířat utvrzují jen jejich vlastní přesvědčení. Naopak u těch, kteří vyznávají a uctívají Boha, tatáž fakta utvrzují jejich víru v Boha. Duchovní člověk za nimi totiž vidí duchovní skutečnosti, zatímco přírodní člověk vidí skutečnosti přírodní - každý podle toho, jaký je sám. Pro mě jsou tato fakta důkazem vlivu duchovního světa od Boha na svět přírodní.

Zkus také zvážit, zda bys byl schopen analyticky přemýšlet o jakékoli formě vlády, o občanském právu, o některé morální hodnotě nebo o duchovní pravdě, kdyby [do těchto úvah] neplynulo Božství ze své moudrosti skrze duchovní svět. Pro mě to nikdy možné nebylo. Jsem si tohoto vlivu vědom a vnímám jej nepřetržitě již dvacet šest let, a proto mluvím z osobní zkušenosti.

Může snad mít příroda za cíl užitečnost a může své užitečné cíle uspořádávat do tak dobře organizovaných

posloupností a forem? To dokáže jen ten, kdo je moudrý. A uspořádat a zformovat takto celý vesmír nemůže nikdo jiný než Bůh, Jehož moudrost je nekonečná. Kdo jiný by mohl předvídat a obstarávat pro lidi vše potřebné k jídlu a odívání - potravu z polní úrody, z ovoce země či ze zvířat a oděvy ze stejných zdrojů? Jedním z divů je i onen nepatrný hmyz zvaný bourec morušový, který odívá hedvábím a nádherně zdobí ženy i muže, od královen a králů až po služky a sluhy. Podobně i běžné včely poskytují vosk, který skvostně osvěcuje kostely i královské dvory. To a mnoho dalšího jsou zjevné důkazy toho, že vše, co se děje v přírodě, vyvolává sám od sebe Bůh prostřednictvím duchovního světa. “

K tomu chci dodat, že jsem v duchovním světě viděl lidi, kteří se nechali viditelnými jevy světa natolik utvrdit pro přírodu, že se stali ateisty. Jejich intelekt se v duchovním světle jevil dole otevřený, ale nahoře uzavřený, neboť jejich myšlení směřovalo dolů k zemi, a nikoli vzhůru k nebi. Nad jejich smyslovou úrovní, což je nejnižší úroveň intelektu, probleskoval jakýsi závoj z pekelného ohně. U některých byl černý jako saze, u jiných popelavý jako mrtvola. Nechť si proto každý dá pozor, aby se neutvrzoval ve víře v přírodu, ale v Boha; prostředků je dostatek.

13. 6. Kdyby neexistoval jeden Bůh, nemohl by být stvořen a udržován vesmír. Jedinost Boha lze vyvodit ze stvoření vesmíru, neboť vesmír je dílo soudržné od začátku do konce jako jeden celek, závislé na jednom Bohu jako tělo na své duši. Vesmír byl stvořen tak, aby Bůh mohl být všudypřítomný, mít všechny jednotlivosti pod svým dohledem a trvale je udržovat v jednotě, tedy zachovávat je. Proto Bůh Jehova říká, že je „první i poslední, začátek i konec, Alfa i Omega“ (viz Izajáš 44:6Zjevení 1:8,17); a jinde praví, že koná všechno, roztahuje nebesa a rozprostírá zemi svou mocí (Iz 44:24).

Tento obrovský systém zvaný vesmír je dílo soudržné od začátku až do konce jako jediný celek, protože Bůh měl při jeho stvoření na mysli jen jeden cíl, a tím bylo andělské nebe z lidského pokolení. Prostředky k tomuto cíli jsou všechny skutečnosti, které tvoří svět, neboť kdo zamýšlí cíl, ten zamýšlí i prostředky.

Budeme­-li tedy pohlížet na svět jako na dílo obsahující prostředky k naplnění uvedeného cíle, můžeme nahlížet na stvořený vesmír jako na jeden soudržný celek; můžeme tak vidět, že tento svět je komplexní strukturou užitečných funkcí uspořádaných k prospěchu lidského pokolení, z něhož vzniká nebe andělů.

Božská láska nemůže mít jiný cíl, než aby lidé zakoušeli věčnou blaženost z její božskosti. Božská moudrost nemůže vytvářet nic jiného než užitky sloužící jako prostředky k naplnění tohoto cíle.

Prozkoumáme­-li svět z tohoto univerzálního hlediska, každý moudrý člověk může pochopit, že existuje jeden Stvořitel vesmíru a že Jeho podstatou je láska a moudrost. Není zde proto nic, co by v sobě neskrývalo nějaký užitek pro člověka, ať již přímý, nebo nepřímý. Ovoce země a zvířata nám slouží za potravu a také k odívání.

Jedním z divů je i onen nepatrný hmyz zvaný bourec morušový, který odívá hedvábím a nádherně zdobí ženy i muže, od královen a králů až po služky a sluhy. Podobně i běžné včely poskytují vosk, který skvostně osvěcuje kostely i královské dvory.

Někteří lidé zkoumají jednotlivá fakta o světě bez souvislostí, místo aby na vše nahlíželi obecně jako na řetězec cílů, prostředků a účinků. Další lidé nevidí, že stvoření je výsledkem božské lásky působící prostřednictvím božské moudrosti - nikdo z nich nedokáže nahlédnout, že vesmír je dílem jednoho Boha a že Bůh dlí v jednotlivých užitcích, neboť přebývá v cílech. A přesto každý, kdo má nějaký cíl, se účastní i na prostředcích k jeho dosažení, neboť hluboko uvnitř každého prostředku leží cíl jako síla, která jej pohání a vede.

Někteří lidé nevidí ve vesmíru práci Boha a příbytek jeho lásky a moudrosti, ale vidí v něm práci přírody a příbytek slunečního tepla a světla. Tito lidé uzavírají vyšší oblasti své mysli před Bohem a otevírají její nižší oblasti ďáblu. Postupně tak odkládají své lidství a přijímají charakter divokého zvířete. Nejenom že věří, že lidé jsou jako zvířata, oni se opravdu stávají jim podobnými. Stávají se prohnanými jako lišky, divokými jako vlci, záludnými jako pardálové, zuřivými jako tygři, nebo podobnými krokodýlům, hadům, výrům či sovám, každý podle svého založení. Takoví lidé v duchovním světě skutečně zdálky vypadají jako tato divoká zvířata, neboť v tuto podobu se formuje jejich láska ke zlu.

Emanuel Swedenborg  -  Pravé křesťanství 


Komentování tohoto článku je vypnuto.