Jedinost Boha 8

Napsal Zenavesvetle.cz (») 19. 10. 2020 v kategorii Emanuel Swedenborg, přečteno: 132×

U lidí, kteří uznávají mnoho bohů namísto jednoho, není žádný aspekt církve soudržný. Člověk, který svou vírou uznává a v srdci uctívá jednoho Boha, je ve společenství svatých na zemi a ve společenství andělů v nebesích. Tato uskupení nazýváme společenstvími a skutečně jimi jsou, neboť se nacházejí v jednom Bohu a jeden Bůh je v nich. Titíž lidé jsou také ve spojení s celým andělským nebem a odvažuji se říci, že i s každým tamním jednotlivcem. Všichni jsou totiž jako děti a potomci jednoho rodiče s natolik podobnými myslemi, zvyky a vzhledem, že se vzájemně poznávají.

Andělské nebe je uspořádáno do společenství po­dle všech variací lásky k dobru. Všechny tyto obměny se však setkávají v jedné nejobecnější lásce: a tou je láska k Bohu. Z této lásky se rodí všichni, kteří svou vírou uznávají a v srdci uctívají jednoho Boha Stvořitele vesmíru a zároveň Spasitele a Znovuzroditele.

Naprosto jiné je to však u lidí, kteří se místo na jednoho Boha obracejí na mnoho bohů a klaní se jim nebo také ústy vyznávají jednoho, ale myšlením tři bohy. To se děje v dnešní církvi u těch, kteří rozdělují Boha na tři osoby a každou z nich prohlašují za Boha o sobě a přisuzují Mu různé kvality či vlastnosti, které ostatní nemají. Vede to ke skutečnému rozdělení nejenom jedinosti Boha, ale také teologie samotné, a dokonce i lidské mysli, v níž teo­logie musí žít. K jakému jinému výsledku to může vést než ke zmatku a chaosu v církevních záležitostech? V dodatku na konci této práce ukážu, že takový je skutečný stav dnešní církve.

Pravdou je, že rozdělení Boha nebo božské podstaty na tři osoby, z nichž každá jednotlivě neboli sama o sobě je Bohem, vyvolává popírání Boha. Je to, jako by někdo vešel uctívat Boha do chrámu a nad oltářem spatřil triptych s jedním bohem zobrazeným jako Věkovitý, dalším jako velekněz a třetím jako Aiolos letící vzduchem - a u toho by byl nápis „Tito tři jsou jeden Bůh“. Nebo jako by viděl nad oltářem malbu, která zobrazuje Boží jedinost a trojnost jako člověka se třemi hlavami na jednom těle nebo jako tři těla sdílející jednu hlavu, což je ohavnost. Kdyby někdo s takovou představou vstoupil do nebe, byl by jistě svržen po hlavě dolů, a to i kdyby tvrdil, že hlava či hlavy znamenají podstatu a tělo či těla různé vlastnosti.

16. K tomu přidám pamětihodnou událost.

Spatřil jsem několik lidí, kteří nedávno přešli z přírodního světa do duchovního, jak rozmlouvají o třech božských osobách od věčnosti. Byli to kněží a jeden z nich byl biskup.

Přistoupili ke mně, a když jsme si chvilku vykládali o duchovním světě, o kterém předtím nic nevěděli, požádal jsem je: „Slyšel jsem vás diskutovat o třech božských osobách od věčnosti. Nemohli byste mi prosím vysvětlit, jaký názor na toto velké tajemství jste zastávali v přírodním světě, ze kterého jste nedávno přišli?“

Biskup na mě dlouze pohlédl a pak pravil: „Vidím, že jsi laik. Odhalím ti tedy svůj pohled na toto velké tajemství a poučím tě.

Vždy jsem se domníval a stále se domnívám, že Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý sedí uprostřed nebe na velkolepých vysokých stolcích či trůnech. Bůh Otec sedí na trůnu z ryzího zlata se žezlem v ruce, Bůh Syn sedí po Jeho pravici na trůnu z nejčistšího stříbra s korunou na hlavě a Bůh Duch svatý sedí vedle nich na trůnu z třpytícího se křišťálu a v ruce drží holubici. Kolem nich se ve třech kruzích blýskají lampy z drahokamů a s odstupem, dál od tohoto kruhu stojí nespočet andělů, kteří uctívají a oslavují Boha.

Bůh Otec neustále rozmlouvá se Svým Synem o tom, kteří lidé mají být ospravedlněni; usnášejí se mezi sebou a slavnostně vyhlašují, kdo na zemi je hoden toho, aby byl přijat mezi anděly a korunován věčným životem. A když Bůh Duch svatý uslyší jejich jména, okamžitě proběhne celou zemí až k nim a přinese jim dary spravedlnosti na znamení spásy ospravedlněných. Jakmile k nim dorazí a dýchne na ně, rozežene jejich hříchy podobně, jako když větrák vyžene kouř z pece a vybílí ji. Ze srdcí jim také vyjme jejich kamennou tvrdost a vloží do nich měkkost masa. Zároveň obnoví jejich ducha čili mysl, znovu je zrodí a dá jim tvář dítěte. Nakonec jim na čela nakreslí znamení kříže a nazve je vyvolenými a Božími dětmi. “

Svou přednášku biskup ukončil slovy: „Když jsem byl ve světě, právě takto jsem toto velké tajemství objasňoval; a protože tam mým výrokům tleskalo mnoho kněží našeho řádu, jsem si jist, že i ty jako laik jim uvěříš. “

Když biskup domluvil, podíval jsem se pozorně na něj i na kněží kolem a všiml jsem si, že všichni s ním plně souhlasí. Proto jsem odpověděl: „Uvážil jsem tvé vyznání víry a vyvodil jsem z něj, že tvé představy o trojici Boží, které jsi přijal a nyní opatruješ, jsou zcela přírodní, smyslové, a dokonce bych je nazval materialistické. Nutně z nich plyne představa tří bohů. Není snad smyslové představovat si Boha Otce, jak sedí na trůnu se žezlem v ruce? Nebo Syna na trůnu s korunou na hlavě či Ducha svatého s holubicí v ruce, spěchajícího zemí, aby splnil vyslechnuté příkazy? Protože z tvých slov plynou takové představy, nemohu v ně složit svou víru. Již od svého nejranějšího dětství nemohu do své mysli přijmout jinou představu než představu jednoho Boha; a protože jsem ji přijal a stále se držím pouze jí, tvá slova, na mě, neučinila nejmenší dojem.

Později, jsem také poznal, že trůnem, na kterém má podle Písma sedět Jehova, je třeba rozumět království, žezlem a korunou Jeho vláda a moc. Sedět po pravici znamená všemohoucnost Boha zprostředkovaná Jeho lidstvím a popis Ducha svatého označuje aktivitu Boží všudypřítomnosti. Pokud chceš, pane, zkus se prosím náležitě a rozumně zamyslet nad představou jediného Boha. Nakonec zřetelně uvidíš, že je pravdivá.

Vy všichni ovšem říkáte, že Bůh je jeden, protože po­dle vás tyto tři osoby sdílejí jednu nedělitelnou podstatu. Přesto nikomu nedovolíte říkat, že tento jeden Bůh je jednou osobou, ale všichni musí říkat, že jsou to tři osoby - trváte na tom, protože v opačném případě by vaše představa tří Bohů neobstála. Každé této osobě navíc přisuzujete jisté jedinečné vlastnosti, kterými se liší od ostatních. Nerozdělujete tím však onu vaši božskou podstatu?

Jak potom můžete říkat a myslet si, že Bůh je jeden? Odpustil bych vám, kdybyste řekli, že je jednobožství. Když ale někdo slyší, že Otec je Bůh, Syn je Bůh a Duch svatý je Bůh a že každá osoba jednotlivě je Bůh, jak si potom může myslet, že Bůh je jeden? Je to rozpor, kterému nelze věřit.

Z tohoto důvodu nemůžete říkat ‚jeden Bůh‘, ale jen ‚stejné božství‘. Můžu to ilustrovat následujícími příklady. Lidi, kteří tvoří senát, shromáždění či radu, nelze nazvat jedním člověkem. Jsou­-li však všichni stejného mínění, lze říci, že smýšlejí zajedno. Stejně tak nelze nazvat tři diamanty stejného složení jedním diamantem, ale můžeme říci jen to, že jsou jednoho složení. Jeden diamant se od druhého liší i hodnotou podle své vlastní váhy, což by nebyla pravda, kdyby to byl jeden diamant, a ne tři.

Pozoruji však, že nazýváte tři božské osoby, z nichž je každá o sobě neboli jednotlivě Bohem, jedním Bohem. Každému v církvi jste přikázali mluvit právě takto, protože všichni lidé jasného a zdravého rozumu po celém světě uznávají, že Bůh je jeden. Zalila by vás proto hanba, kdybyste nemluvili také tak. Přesto když pronášíte slova ‚jeden Bůh‘, zatímco myslíte ‚tři‘, tyto dva výrazy se vám pocitem hanby nezadrhnou v hrdle, a tak je vyslovíte. “

Po tomto rozhovoru se biskup se svým duchovenstvem měli k odchodu. Cestou se ale ještě otočil a chtěl zavolat: „Je jeden Bůh!“ Nemohl však, protože jeho myšlení mu zadrželo jazyk. Místo toho pak ústy vydechl: „Jsou tři Bohové!“ Když tuto bizarnost spatřili kolemstojící, hlasitě se rozesmáli a odešli.

Emanuel Swedenborg  -  Pravé křesťanství 


Komentování tohoto článku je vypnuto.