ZBOŽNOST

Napsal Zenavesvetle.cz (») 28. 10. 2022 v kategorii Emanuel Swedenborg, přečteno: 82×

Mnozí věří, že duchovní život vedoucí k nebi sestává ze zbožnosti, svatého ze vnějšku a z odříkání se světa. Avšak zbožnost bez účinné lásky, svatý zevnějšek bez svatého nitra a odříkání se světa bez života ve světě, nevytvářejí duchovní život, nýbrž ten vzniká zbožností z účinné lásky, svatým zevnějškem ze svatého nitra a odříkáním se světa zároveň s životem ve světě.

Zbožností znamená zbožně smýšlet a mluvit, mnoho času věnovat modlitbám a chovat se pokorně, navštěvovat kostely a v nich zbožně naslouchat kázním, každý rok často přistupovat k Večeři Páně a rovněž zachovávat bohoslužebné úkony podle církevních předpisů. Životem účinné lásky je však bližnímu přát dobro a činit mu ho, v každé věci jednat spravedlivě a slušně, z dobra a pravdy, i v každé povinnosti. Zkrátka: život účinné lásky sestává z prospěšného jednání. Je to takový život, v němž především záleží na uctívání Boha. Ostatní věci jsou podřadné. Kdo to od onoho odlučuje, žije-li totiž život zbožný a nikoliv současně život účinné lásky, neuctívá Boha. Myslí sice na Boha, avšak nikoliv z Něho, nýbrž ze sebe, neboť ustavičně myslí na sebe a nikoliv na bližního. Myslí-li na bližního, nemyslí to vážně, není-li takový, jako on. I na nebe myslí jako na nějakou odměnu. V důsledku toho v jeho mysli vládne představa o zásluze, sebeláska a pohrdání, nebo zanedbávání užitečného konání a tudíž i bližního. Zároveň je přesvědčen, že on sám je bez viny. Z toho může být jasné, že život zbožný, odloučený od života účinné lásky, není duchovním životem, jakým má být při uctívání Boha. Srovnej Mat. 6, 7, 8.

 Svatý zevnějšek se podobá takové zbožnosti a sestává zejména z toho, že člověk veškeré uctívání Boha klade v onu svatost, v níž je, když pobývá v chrámech. To však není svatostí, jestliže jeho nitro není svaté, neboť jaký člověk je ve svém nitru, takový je i co do zevnějšku. Jedno vyplývá z druhého, jako jednání z jeho ducha. Proto je svatý zevnějšek bez svatého nitra přírodní a nikoliv duchovní. Z toho je zřejmé, že totéž se vyskytuje jak u zlých, tak u dobrých. Ti, kdož v to vkládají veškerou bohoslužbu, jsou většinou prázdní, tedy bez poznatků dobra a pravdy - kdy jsou vlastně dobro a pravda svátými věcmi je třeba znát, věřit a milovat, poněvadž jsou z Božství. Božství je tak v nich. Svatým nitrem je tudíž milovat dobro a pravdu pro dobro a pravdu. A to co je spravedlivé a upřímné, pro spravedlnost a upřímnost samu. Jakou měrou člověk takto miluje, takovou je duchovním. Rovněž jeho NOVÁ DOBA bohoslužba, neboť v takové míře je chce znát a vést. Do jaké míry je člověk takto nemiluje, do takové míry je přírodním a rovněž jeho bohoslužba. Stejně tak ji nechce znát a je činit. Vnější bohoslužbu bez vnitřní lze přirovnat k životu dýchání bez života srdce. Naopak vnější bohoslužbu pocházející z vnitřní, lze přirovnat k životu dýchání spojenému se životem srdce.

Co se však týče odříkání se světa a žití duchem a nikoli tělem, zavrhují se světské věci, jimiž jsou především bohatství a důstojnost. Znamená to ustavičně chodit jen ve zbožném rozjímání o Bohu, o spáse a věčném životě a svůj život trávit v modlitbách, v čtení Slova a nábožných knih, i v sebetrýzni. To ovšem není odříkávání se světa. Vzdát se světa znamená milovat Boha a bližního. Bůh je milován, jestliže žijeme podle Jeho přikázání. Bližní je milován, pokud člověk koná dobré skutky. Aby člověk přijal život nebeský, musí plně žít ve světě, a to v úřadech a zaměstnáních. Život odtržený od světských věcí je životem myšlení a víry odloučené od života lásky (k Bohu) a účinné lásky. V takovém životě hyne přání dobra a jeho přinášení bližnímu. Jestliže vyhyne, pak duchovní život představuje dům bez základů, který se bud pomalu propadá nebo dostává trhliny a rozpadá se či naklání, až se sesune. 

Konat dobro znamená uctívat Pána, což plyne z Jeho slov:

Každého, kdo uslyší tato Má slova a plní je, připodobním k muži moudrému, který svůj dům postavil na skálu. Kdo slyší Má slova a nedrží se jich, bude připodobněn k muži bláznu, který dům svůj po stavil na písku nebo na zemi bez základů.“

( Mat. 7, 24-27, Luk. 6, 47-49.)

Z toho je patrno, že život zbožný má takovou cenu a je Pánu milý, jakou je s ním spojen život účinné lásky, neboť tento život je nejdůležitější. Jaký je, takový je i onen. Dále, že svatý zevnějšek má takovou cenu a je Pánu milý, jaká prýští ze svatého nitra, neboť jaká je, taková je i ona. Rovněž odříkání se světa má cenu do té míry a Pánu je milé, do jaké se ve světě děje, neboť světa se odříkají ti, kdož odstraňují lásku k sobě, k světu spravedlivě a upřímně, v každém zaměstnání, v každém díle z vnitřního, tedy z nebeského původu. Tento původ jeho života je v člověku, jestliže jedná správně, upřímně a spravedlivě proto, že je to v souhlasu s Božími zákony.

Emanuel Swedenborg 


Komentování tohoto článku je vypnuto.