ŽENSKÁ KRÁSA A JEJÍ PŮVOD

Napsal Zenavesvetle.cz (») 20. 8. 2022 v kategorii Emanuel Swedenborg, přečteno: 99×

 

Emile-paul-vernon

Jednou jsem pohlédl do duchovního světa a v dálce tam spatřil palác, který obklopoval a jakoby obléhal nějaký dav. Spousta dalších k němu běžela. V údivu jsem rychle opustil dům a zeptal se jednoho ze spěchajících, co se to tam děje.

Odpověděl, že tři lidé, kteří nedávno přišli ze světa, byli přijati do nebe a viděli tam nádherné věci včetně dívek a žen úžasné krásy. Nyní, když byli sesláni z nebe zpátky dolů, přišli do paláce a hovořili tam o tom, co spatřili. Takovou nádheru prý jejich oči nikdy předtím nespatřily a ani spatřit nemohly, protože nebyly osvíceny světlem nebeské sféry. Ve světě prý byli řečníky v galském království. Pěstovali ve svém povoláni výřečnost a nyní je přemohla touha promluvit o původu krásy. Když se to rozkřiklo po okolí, seběhl se zástup, aby je vyslechl.

Když jsem to uslyšel, také jsem si pospíšil a vstoupil do paláce. Uprostřed stáli tři muži v tógách safírové barvy, protkaných zlatými nitěmi a zářících zlatem při každém pohybu. Stáli za stupínkem připraveni hovořit. Pak jeden z nich vykročil na stupínek za tribunou, aby pronesl řeč o původu krásy ženského pohlaví. Zněla následovně:

 „Co jiného je zdrojem krásy než láska, která se mění na krásu, když dopadá v oči mladých mužů a roznítí je ? Láska a krása jsou proto tímtéž. Láska jakoby vnitřním plamenem prozařuje tvář mladé dívky, a to dává jejímu životu úsvit a nach. Kdo neví, že tento plamen vysílá své paprsky do jejích oči, a z nich se jako ze svého centra šíří po tváři a sestupují do hrudi a zapalují tam její srdce ? Tak působí na lidi kolem podobně jako oheň svým teplem a světlem. Tímto teplem je láska a světlem je krása této lásky.

Celý svět se shoduje na tom, že pomilováníhodnost a krásu každého určuje jeho láska. Je však rozdíl mezi mužskou láskou a ženskou láskou. Mužská láska je láskou k moudrosti a ženská láska miluje mužskou lásku k moudrosti. Proto čím více miluje mladý muž moudrost, tím více je pro mladou ženu pomilováníhodný a krásný, a čím více mladá žena miluje moudrost mladého muže, tím více je pomilováníhodná a krásná pro mladého muže. A tak stejně jako láska jde vstříc lásce druhého a objímá ji, činí tak i jejich krása. Dospěl jsem proto k závěru, že láska si vytváří krásu ke své podobě."

Po něm povstal druhý řečník, aby přednesl projev odhalující původ krásy. Pronesl:

„Slyšel jsem, že láska je zdrojem krásy, avšak s tím nemohu souhlasit. Kdo z lidí ví, co to je láska ? Může si někdo vytvořit nějaký myšlenkový pojem, který by mu umožnil o lásce přemýšlet ? Kdo kdy lásku viděl ? Řekněte mi, kde je ?

Já tvrdím, že zdrojem krásy je moudrost. U žen to je moudrost hluboce skrytá a schovaná, u mužů moudrost zjevná a viditelná. Co jiného dělá člověka člověkem než moudrost? Bez moudrosti by byl sochou či obrazem. Co jiného hledá mladá žena v mladém muži, než jeho moudrost? A co jiného hledá mladý muž v mladé ženě, než její city k moudrosti? Moudrostí myslím pravou morálku, což je moudrost života. Tak dochází k tomu, že když skrytá moudrost jde vstříc zjevné moudrosti a obejme ji, což se děje vnitřně v duchu obou, vzájemně se líbají a spojují, a to se nazývá láskou. Jeden druhému se pak jeví jako ztělesnění krásy.

Jedním slovem, moudrost je jako světlo či odlesk ohně, který zasahuje oči a tak vytváří krásu."

Poté povstal a promluvil třetí řečník: „Zdrojem krásy není ani láska sama, ani moudrost sama. Je jím jednota lásky a moudrosti - jednota lásky s moudrosti v mladém muži a jednota moudrosti s její láskou v dívce. Mladá žena totiž nemiluje moudrost v sobě, ale v mladém muži, a díky tomu jej vidí krásného. Když to u mladé ženy vidí mladý muž, vidí ji také krásnou. Proto láska skrze moudrost vytváří krásu a moudrost ji z lásky přijímá.

Tato skutečnost je v nebi zjevná. Viděl jsem tam dívky a ženy a pozoroval jsem jejich krásu. Všiml jsem si, že dívky a ženy jsou krásné rozdílným způsobem - krása dívek pouze jiskří, avšak krása mladých žen se skví v celé své nádheře. Rozdíl je jako mezi třpytem světla diamantu a ohnivou září rubínu.

Co je krása, netěší‑li zrak ? A kde toto potěšení vzniká, ne‑li ve vzájemné hře lásky s moudrostí? Tato hra zapaluje zrak a červeň této záře vyzařuje z očí do očí a vytváří krásu.

Co jiného činí tvář krásnou nežli její nach a bělost a okouzlující způsob, kterým se spolu mísí? Nepochází nach z lásky a bělost z moudrosti? Láska je totiž červená ze svého ohně a moudrost je bělostná ze svého světla. Obě barvy jsem zřetelně viděl na tvářích manželských dvojic v nebi - nach bělosti v manželce a bělost nachu v manželovi. Všiml jsem si, jak se tato záře rozjasnila, když na sebe pohlíželi."

Když třetí řečník dokončil svou řeč, zástup mu zatleskal a zvolal: „On je vítěz!" Náhle se objevilo plamenné světlo, které je světlem manželské lásky. Svou třpytivou nádherou zaplnilo dům a zároveň srdce přítomných radostí.

Emanulel Swedenborg Manželská láska381-384


Komentování tohoto článku je vypnuto.