HISTORIE LIDÍ NA PLANETĚ ZEMI II.

Napsal Zenavesvetle.cz (») 30. 8. v kategorii Nové zjevení Pána Ježíše Krista, přečteno: 76×

 

2.  FÁZE LIDÍ – ADAM A EVA

 

Po tomto období začala druhá fáze historie lidstva na planetě Zemi, období, které trvalo asi 100 milionů let. Tak dlouho to trvalo druhé řadě lidí, než došli do bodu, kdy započal takzvaný „PÁD ČLOVĚKA“. Trvalo to asi 30 milionů roků pozemského času, než se samotný pád plně uskutečnil. Nebylo to tedy záležitostí jednoho dne či noci, jak by se to jevilo z doslovného smyslu Svaté bible, i když mnozí lidé věří, že to trvalo jen jeden den a noc.

 

Po té, co první lidé opustili planetu Zemi a usadila se zde druhá generace, tito lidé původně pokračovali ve stejném životním stylu prožívaném prvními lidmi. Vědci té doby ovládali vnější uspořádání tohoto světa. Byli zaneprázdněni studiem zákonů a souvztažností fyzického světa z hlediska smyslových, fyzických a tělesných orgánů. Přírodní pozice, jež jim byla přidělena ke studiu hmotného světa a fyzického těla, byla pozicí vnější, pozicí pozorování. Vědci tyto funkce popsali za účelem sjednocení a harmonizace přírodních zákonů se zákony a ustanoveními duchovními, niternými. Vědci té dávné společnosti ovládali udržování neustálé jednoty všeho materiálního a fyzického s duchem, duší, myslí a s duchovním světem, i jeho zákony a ustanoveními a odvozování všeho z materiálního a fyzického světa z nich. Tito dřívější vědci zajistili, aby neexistoval žádný výskyt nesouladu, disharmonie či oddělenosti stavů a procesů hmotného světa a lidského fyzického těla vzhledem k duchovnímu světu, duchovní Niterné mysli a Bohu.

 

Při povaze své práce museli tito vědci pozorovat a popisovat vše z vnějšku, to jest ze stanoviska hmotného světa a fungování fyzického těla. Byli tedy ve své práci omezeni nástroji, které totiž měli: Lidskými smyslovými orgány. To je známo jako bezpečná metoda pozorování, pokud se na mysli fakt, že smyslové orgány jsou omezené, a že navíc vznikají z duchovních idejí za účelem přizpůsobení živoucího ducha ve fyzickém těle a ve fyzickém Vesmíru. TRAGEDIE začíná jen tehdy, když někdo rozhodne, že fyzické orgány jsou NEZÁVISLÉ na jakýchkoli duchovních zákonech, a že MAJÍ SVŮJ VLASTNÍ ŽIVOT, NESPOJENÝ či NEZÁVISLÝ vzhledem ke komukoli nebo čemukoli jinému.

 

Vědecká zvídavost lidské mysli je příslovečná. Uvažme, že druhá řada lidí na Zemi měla NEPŘEDSTAVITELNÉ ZNALOSTI a VĚDU (O JAKÉ ANI NESNÍME). Jejich vědci měli NESROVNATELNĚ VĚTŠÍ TOUHU zkoumat a experimentovat. Jejich ZVÍDAVOST byla O MNOHO VĚTŠÍ A ŠIRŠÍ, než je u našich vědců současných. Dnešní vědci si NEMOHOU ANI V NEJBUJNĚJŠÍCH SNECH A PŘEDSTAVÁCH UVĚDOMIT, co měli tito vědci a stav jejich vědy tehdy k dispozici.

 

Proto u nich v jednom časovém bodě jejich historie vyvstala při pozorování a studiu zákonů hmoty a smyslových orgánů následující životně závažná, kritická a důležitá otázka:

 

 

CO BY SE STALO, JESTLIŽE BY SE VZNIK ŽIVOTA MOHL VYSVĚTLIT

 

TAKZVANÝMI FYZIKÁLNÍMI ZÁKONY A PŘÍRODNÍMI PROCESY,

 

ANIŽ BY SE DO TOHO ZAHRNOVALY JAKÉKOLI DUCHOVNÍ ZÁKONY,

 

DUCHOVNÍ SVĚT ČI BŮH – STVOŘITEL ?

 

JAKÝ BY BYL ŽIVOT BEZ JAKÉKOLI DUCHOVNOSTI,

 

NEBO KDYBY SE DUCHOVNOST ODVOZOVALA POUZE Z PŘÍRODY

 

NAMÍSTO ODVOZOVÁNÍ PŘÍRODY Z DUCHOVNOSTI ?

 

 

(Položit přírodu na první místo, pojímat ji jako původce všeho a považovat duchovnost za konečný produkt nezávislého vývoje přírody znamená obrátit vše vzhůru nohama a mít plně zdeformovanou duchovnost.) Jak se dá s takovouto vědecky důmyslnou a důležitou otázkou experimentovat ? Jak víte, je samozřejmé, že jakmile se tato důležitá a závažná otázka položí, musí se zodpovědět. Taková je povaha Stvoření. Ať je na jakékoli úrovni Stvoření – bez ohledu na to, jak nízká či vnější tato úroveň je – učiněn jakýkoli dotaz, MUSÍ být zodpovězen prostředky a způsoby, které jsou pro tuto úroveň specifické. A jelikož tato otázka byla položena z vnějšího stupně fyzického světa, kterýžto stupeň byl tehdy přidělen planetě Zemi, musela být zodpovězena v rámci tohoto světa, to jest na planetě Zemi, nástroji, způsoby a prostředky, které pro tuto planetu byly specifické. Těmito nástroji, prostředky a způsoby byly konkrétní, viditelné, zkušenostní, smyslové, pocitové, demonstrativní a ilustrativní příklady. Na této úrovni nemohly být jiné způsoby odpovědi na tuto otázku, aby mohla být srozumitelná a přijatelná. (Při svých obrovských vědeckých a schopnostních možnostech tito druzí lidé stejně nedokázali odpovědět na tuto závažnou otázku, neboť pokud by znali odpověď, URČITĚ BY SE NEPOUŠTĚLI DO TAK PŘÍŠERNÉHO EXPERIMENTUTAM LEŽELA JEJICH OMEZENÍ - pozn. zpracovatele.)

 

NejvyššíStvořitel ve svém rozpoložení mimo čas a prostor PŘEDVÍDAL, že se taková otázka položí. Proto vymyslel Velký plán odpovědi na tuto otázku, která by ji zodpověděla nejvíce možným přijatelným, účinným, dostatečným a poučným způsobem. Planetu Zemi proto Nejvyšší stvořil s tímto zvláštním účelem v mysli. Planeta Země se měla stát půdou, na níž se měla tato otázka nejen položit, ale MĚLA NA NÍ BÝT EXPLICITNĚ A ZKUŠENOSTNĚ ZODPOVĚZENA K ÚPLNÉ SPOKOJENOSTI VEŠKERÉHO STVOŘENÍ. Nejvyšší také PŘEDVÍDAL, že jistí lidé budou ochotni se DOBROVOLNĚ podílet na tomto POKUSU. Tito lidé budou nejen dobrovolníky, ale budou také OCHOTNI VYMAZAT SVOU PAMĚŤ, aby si tak dokonce ani nepamatovali, že se stali za tímto účelem dobrovolníky. Tito lidé tedy také SOUHLASILI s tím, že si NEBUDOU TOTO VŠE PAMATOVAT, pokud BUDOU na planetě Zemi, či pokud NEBUDE lidstvu dáno toto NOVÉ ZJEVENÍ. (Takže ti čtenáři, kteří čtou tyto řádky, v podstatě končí s tímto pokusem – pozn. zpracovatele.)

 

Jakmile vědci této společnosti položili tuto OTÁZKU, postoupili k EXPERIMENTOVÁNÍ, aby obdrželi vhodné odpovědi. (Jak si vzpomínáte, otázkou bylo: CO BY SE STALO, JESTLIŽE BY SE VZNIK ŽIVOTA MOHL VYSVĚTLIT TAKZVANÝMI FYZIKÁLNÍMI ZÁKONY A PŘÍRODNÍMI PROCESY, ANIŽ BY SE DO TOHO ZAHRNOVALY JAKÉKOLI DUCHOVNÍ ZÁKONY, DUCHOVNÍ SVĚT ČI BŮH – STVOŘITEL ?  JAKÝ BY BYL ŽIVOT BEZ JAKÉKOLI DUCHOVNOSTI,  NEBO KDYBY SE DUCHOVNOST ODVOZOVALA POUZE Z PŘÍRODY  NAMÍSTO ODVOZOVÁNÍ PŘÍRODY Z DUCHOVNOSTI ? )

 

Prvním krokem, který se při odpovědi na tuto otázku měl podniknout, byl začátek přivádění lidí na tento svět prostředky ne duchovními, ale VĚDECKÝMI a takzvaně PŘÍRODNÍMI. Jak si pamatujete, do této doby lidé přicházeli do tohoto světa PŘÍMÝM NADĚLENÍM Nejvyššího a od Nejvyššího. Nejvyšší zformoval vhodné fyzické tělo složené z elementů planety Země. Do tohoto těla uložil ducha, který pocházel z Jeho/Jejího Absolutního ducha. Po vstupu do tohoto svého fyzického těla duch toto tělo oživí, aby se tak mohlo stát živým. Tělo může být na živu jen z přítomnosti ducha v něm, jako je duch naživu kvůli faktu, že pochází z Absolutně živoucího ducha Nejvyššího. Takto byli stvořeni všichni lidé po celém Stvoření Nejvyššího. Toto je jediný náležitý, správný, normální, přirozený a zdravý způsob a postup pro stvoření a zrození jakéhokoli druhu lidí. Nazývá se ZPŮSOBEM DUCHOVNÍM. Jakákoli jiná cesta je porušením tohoto VĚČNÉHO postupu. Neustále se stává pozicí VZHŮRU NOHAMA, která nevede k ničemu jinému, než k POTÍŽÍM a k BÍDĚ, jak živě ukazují dějiny současně existujícího lidstva na planetě Zemi.

 

Kdyby lidé po příchodu na tuto Zemi byli s to pokračovat náležitou duchovní cestou, nebyla by ŽÁDNÁ MOŽNOST a PŘÍLEŽITOST zodpovědět tuto důležitou, kritickou a životně závažnou otázku zformulovanou výše. Je tomu tak proto, že cokoli je odvozeno z duchovních prostředků, je vždy duchovní bez ohledu na zevní formu, kterou přijme. Takže aby se tato otázka náležitě zodpověděla, bylo nutně nutné PŘERUŠIT příchod lidí na tento svět duchovními prostředky.

 

Jak ale provést tento složitý úkol ?  Musíte si pamatovat, že tito vědci měli k dispozici OHROMNÉ poznatky GENETICKÉHO INŽENÝRSTVÍ, znalosti ZÁKONŮ SOUVZTAŽNOSTI a poznání VŠECH DUCHOVNÍCH, MYSTICKÝCH, FYZICKÝCH A JAKÝCHKOLI JINÝCH UZPŮSOBENÍ, která obsahovala TAJEMSTVÍ TVORBY ŽIVOTA. Vědouce, že lidský duch (který pochází z Absolutního ducha Nejvyššího) je přítomen v každé jednotlivé živé buňce a ve všech genech lidského těla (z kteréžto pozice tento duch oživuje své tělo, udržujíce je naživu), rozhodli se tehdejší vědci experimentovat s lidskými mužskými a ženskými buňkami. Speciálním procesem dvojklonování zkombinovali jednu mužskou a jednu ženskou buňku. Tímto procesem a jinými tajemnými postupy, které nyní nemůžete znát, utvořili živou lidskou bytost, která POPRVÉ NEBYLA přímým nadělením Nejvyššího a od Nejvyššího, ale jen nadělením NEPŘÍMÝM. Toto nepřímé nadělení vychází z faktu, že každá živá buňka lidského těla obsahuje „svého ducha“, který pochází z Absolutního ducha Nejvyššího a v němž je tedy Nejvyšší věčně přítomen, aby dával život Svému Stvoření.

 

Takže lidská bytost byla utvořena čistě fyzickými, vědeckými prostředky namísto prostředků duchovních. V procesu tohoto experimentování vědci užili pouze čistě duchovní materiál, který byl původně stvořen Nejvyšším. Toto je velmi důležité si uvědomit, protože jinak bychom došli ke zkreslenému a nesprávnému závěru, že lidé mohou utvořit věci sami ze sebe a sebou. Lidé nemohou nic utvořit sami ze sebe a sebou. Jediným způsobem, jak mohou něco vůbec stvořit, je z materiálu stvořeného původně Nejvyšším. Nejvyšší dovoluje, aby se tak stalo kvůli DŮLEŽITÉMU ÚČELU POZNÁNÍ ODPOVĚDI na tuto výše položenou KRITICKOU, ŽIVOTNĚ ZÁVAŽNOU A DŮLEŽITOU OTÁZKU. Jelikož je Nejvyšší přítomen v KAŽDÉ BUŇCE (v DUCHU této buňky), zaručuje to, že je u každého zachována SVOBODA VOLBY. Proto každý, kdo se účastní tohoto experimentu, a každý, kdo je při něm vytvořen, se ho zúčastní a byl v něm vytvořen z VLASTNÍ SVOBODNÉ VOLBY. Taková je přirozenost Nejvyššího, Jediného, kdož tvoří pouze „ve“ svobodě a nezávislosti a „kvůli“ svobodě a nezávislosti. Téma svobody volby budeme probírat v následujících kapitolách.

 

Zaznamenaný rozdíl mezi lidmi, kteří byli stvořeni přímým nadělením Nejvyššího a Nejvyšším, a těmi, kdo vstoupili do bytí v tomto světě prostředky fyzického a genetického procesu biklonování, je ten, že lidé, kteří přišli prostřednictvím biklonování, POSTRÁDALI DŮLEŽITOU DUCHOVNÍ ZKUŠENOST PŘÍMÉHO NADĚLENÍ NEJVYŠŠÍM. Tu tedy máme POČÁTEK „PÁDU“, ČILI DUCHOVNÍHO ÚPADKU. Pravý význam pádu, čili duchovního úpadku spočívá ve faktu, že TÍMTO PROCESEM ZAHÁJILO LIDSTVO NA ZEMI NEBEZPEČNÝ TREND, KTERÝ VŠE OBRÁTIL VZHŮRU NOHAMA. Tento proces je symbolicky popsán v Bibli svaté, v knize Geneze, kapitole druhé, verších osmnáct až dvacet pět. Bůh tvořící Adamovi ženu z jeho žebra znamená vytvoření člověka smyslovými, fyzickými a přírodními prostředky, protože lidské nejspodnější žebro souvztaží s VNĚJŠÍM FYZICKÝM SVĚTEM a VĚDECKOU METODOLOGIÍ a REPREZENTUJE JE. To, že to byl Bůh, kdo uspal Adama a provedl tento chirurgický zákrok, znamená, že Bůh dovolil, aby se tak stalo kvůli POUČENÍ a kvůli tomu, že byl za tím účelem použit Jeho materiál.

 

Tento akt také znamená, že Bůh je vždy přítomen v jakékoli živé buňce lidského těla a bezpochyby v lidském duchu a udržování ho naživu. Je to místo, kde lidský duch přebývá za účelem oživování tohoto těla a udržování ho naživu. Cokoli je naživu, musí v sobě obsahovat jistý stupeň přítomnosti Nejvyššího, protože jedině Nejvyšší je skutečně věčně naživu, jsa/jsouc naživu v Sobě a Sebou. Vše ostatní je naživu jedině z Něho/Ní.

 

Toto je jedním důvodem, proč se v Bibli říká, že Bůh stvořil Evu z Adamova žebra. Znamená to Boží dovolení lidem, aby tak činili. Vyjmutí Adamova žebra také znamená, že lidé budou od NYNĚJŠKA tvořeni na této planetě NE přímým nadělením Nejvyššího, ale raději fyzickými prostředky. To, že Adam byl uvržen do hlubokého spánku, znamená, že vědci té doby ZTRATILI svou DUCHOVNÍ PERSPEKTIVU. Scházelo jim UVĚDOMĚNÍ OHROMNÉHO NEBEZPEČÍ, do kterého uvrhli VEŠKEROU BUDOUCNOST LIDSTVA na planetě Zemi.

 

Petr D. Francuch: Kdo jsi a proč jsi zde?

 


Komentování tohoto článku je vypnuto.