INKARNACE NEJVYŠŠÍHO na planetě Zemi - 3

Napsal Zenavesvetle.cz (») 3. 12. 2021 v kategorii Nové zjevení Pána Ježíše Krista, přečteno: 39×

V době inkarnace Ježíše Krista na planetu Zemi nikdo v negativním stavu neměl žádnou vhodnou znalost způsobů a prostředků, jak se z něj dostat ven. Ale nejenom to, nikdo, nebo jen velmi málo, neprokázal touhu dostat se ven z negativního stavu. Lidé převážně věřili jen v pozemský, materiální, tělesný typ života, a proto vložili veškeré své snahy do prodlužování svého pozemského života přímo nebo nepřímo skrze své potomstvo.

 

Tato situace byla následkem faktu, že v té době negativní stav bezkonkurenčně převládal a jeho panství na této planetě vzkvétalo. Za těchto podmínek neměli lidé žádné náležité ideje o pravé povaze negativního stavu, hříchů, zel či nepravd a jejich ohavností a ošklivostí. Jako takové je brali jako nutné zdroje života, činíce je náležitými, žádoucími dobrými. Avšak nebezpečí této situace bylo takové, že tentýž postoj se začal ustanovovat v intermediálním světě duchů a, což bylo nejnebezpečnější, začal se ustanovovat v první stráži nebes. Někteří členové pozitivního stavu nebe, jsoucí tehdy v ohromné menšině, začali ztrácet pravou perspektivu duchovního stavu věcí a v tomto zatemnění byli blízko tomu, aby podlehli negativnímu stavu. Jestliže by se dovolilo, aby se tak stalo, veškeré Stvoření by bylo zničeno a negativní stav by svou věc vyhrál. Je nutno si uvědomit fakt, že nebesa pozitivního stavu zaujímala pozici Niterné mysli Stvoření, kde nastává Život z Nejvyššího. Nebesa ze své role a pozice přirovnatelné k Niterné mysli přenášela Božský život od Nejvyššího zbylému Stvoření a všemu žijícímu, ať se nacházelo kdekoli, dokonce i v nejhlubších, nejnižších peklech, takže jestliže by negativní stav uspěl v překonávání a dobývání nebes, jak se již k tomu chýlilo, přenášení života by bylo udušeno a zničeno a přijímání Života ve formě sentientních entit a bytostí by nikde nemohlo přetrvat. Přestal by existovat každý a vše. Avšak členové negativního stavu a lidé na Zemi, jakož i členové pozitivního stavu, si v té době tento fakt neuvědomovali, protože žádné náležité poznání povahy negativního stavu neexistovalo. Jedině Nejvyšší měl takovou znalost a schopnost zabránit takovému příšernému ovládnutí a zničení života negativním stavem. Bylo tudíž nutné, aby se Nejvyšší inkarnoval na planetu Zemi a každému ve Svém Stvoření zobrazil příkladem pravou povahu negativního stavu a ukázal každému cestu ven z negativního stavu prostřednictvím postupného uznání Ježíše Krista.jako Spasitele, vyznáním vlastních hříchů, pokáním, požádáním o milosrdenství a odpuštění a o přijetí touhy změnit se.

 

Protože pravá povaha negativního stavu je založena na nevědomosti a spoléhání se na zevní faktory bez žádného ohledu na cokoli niterné, každá snaha vysvětlit negativní stav niternými, nebeskými pojmy bez jakýchkoli příkladů a ilustrací v zevnějšnostech jazykem zevnějšností, by minula svůj terč a lidé by ji nikde nebyli schopni pochopit a přijmout. Konec konců negativní stav vznikl v tom nejzevnějším. Tudíž jeho náležité pochopení a cesta ven z něho se mohou poznat zevními nástroji. Nástroje zevnějšností jsou konkrétní ilustrace a živoucí příklady.

 

Takže bylo nutné, aby se Nejvyšší osobně stal takovou ilustrací a živým příkladem pro všechny. A jelikož takové ilustrace a příklady jsou možné a nutné jen na téže úrovni a místě, kde vznikl a panuje negativní stav, bylo nutno, aby se Nejvyšší inkarnoval na této planetě, kde konkrétnost, hmatatelnost a zvnějšnění je ve své konkrétnosti nejkrajnější. Z této pozice byl Nejvyšší s to každému odhalit pravou povahu negativního stavu a nastínit cestu ven z něho.

 

Že pravé poznání negativního stavu nebylo tehdy k dispozici dokonce ani lidem v pozitivním stavu, je velmi zjevné z jazyka Ježíše Krista, který používal pro Svá vysvětlení negativního stavu a při ukazování cesty ven z něho osobním příkladem. Jak každý ví, Ježíš Kristus hovořil většinu času v přirovnáních a souvztažnostech. To je univerzální řeč, které rozumí každý v pozitivním stavu Stvoření. Negativní stav této řeči nerozumí, ale namísto toho má příklad dle života zobrazeného Ježíšem Kristem během období Jeho/Jejího pokušení pseudotvůrci, kdož jsou v Bibli Svaté nazýváni ďábly a satany.

 

Je zde třeba si uvědomit, že prvním krokem ve spasení je spasení těch v pozitivním stavu, kteří byli ohroženi negativním stavem. Z toho vyvěrá nutnost hovořit v přirovnáních a sestoupit do pekel za účelem podrobení a uzamčení pseudotvůrců a stát se nejzazším Pánem pekel. Že toto přesně provedl Nejvyšší; je zjevné z toho, co Ježíš Kristus říká ve Zjevení Ježíše Krista v Bibli Svaté, kapitola 1, verš 18:

 

„Já jsem Ten, kdo žije a byl mrtev, a hle jsem naživu věčně. Amen. A mám klíče podsvětí i smrti.“

 

Z tohoto verše je nyní velmi zřejmé, co Ježíš Kristus podstoupil a jakým druhem pekelného rozpoložení a stavu musel projít, aby zachránil navždy Život. Z tohoto verše je též velmi zřejmé, že se stal nepochybným vládcem, velitelem a pánem všech pekel, jelikož mít klíče podsvětí a smrti znamená úplně ovládat veškerý negativní stav. Samotným tímto krokem se zajistil nepřerušovaný tok života. Nikdo již nikdy nikde nebude pod hrozbou věčné smrti, jak tomu bylo v době inkarnace Ježíše Krista na planetě Zemi.

 

Jakmile se tento nejdůležitější krok spasení završí, může nastat krok druhý. Nyní se mohou učinit veškeré snahy spasit lidi, kteří jsou v samotném negativním stavu a kteří jej milují a ztotožňují se s ním. Aniž by se prve neprovedl krok první, nebylo by možné spasit nikoho v negativním stavu. Tento druhý krok spasení je v procesu své aktivace a naplnění. Kolik mu zabere času, aby se toto provedlo, může být známo jen Nejvyššímu.

Z knihy: Petr Daniel Francuch - Hlavní ideje Nového zjevení

Osmá kapitola, první část


Komentování tohoto článku je vypnuto.