Bdělé vnímání

Napsal Zenavesvetle.cz (») 4. 11. 2011 v kategorii Práce na svém vývoji, přečteno: 1249×

Uvědomování si, všímavost, pozornost, bdělost, pozice pozorovatele ... to jsou pojmy označující stejnou věc. Být bdělý znamená vědomě žít, celý den, týden, rok, nebo i celý život. Je to neustálé uvědomování si své situace, vjemů, myšlenek a řízení. Například když jdu po ulici, vnímám vzduch okolo sebe, zpěv ptáků, přibližování se k ostatním lidem, své myšlenky, dech, své tělo, jak jedna noha předbíhá tu druhou. Když jím, tak vím, že koušu a polykám, když běžím, uvědomuji si svůj dech, i kudy běžím a kam dopadají moje chodidla ...

Teď si možná někdo řekne, vždyť já také vím, že jdu nakupovat, že jdu do práce a vím, co dělám. Není to ale tak jednoduché. Kolikrát se vám už stalo, že jste zamkli dveře a vzápětí jste se vrátili o tom přesvědčit? V tu chvíli jste mysleli na něco úplně jiného a vůbec jste nevěděli, co právě děláte. Kolikrát jste něco hledali? To se v bdělosti stát nemůže, protože bdělý člověk ví, že otáčí klíčem a potom ten klíč ani nemusí hledat, protože si je vědom toho, kam ho dává. Bdělost je nepřetržitá pozornost. Při bdělosti nelpíme na věcech, jsme v pozici nezúčastněného pozorovatele.


MYSL

Naše mysl si funguje jen tak, bez naší kontroly. Nevěříte? Co děláte, když někam jdete nebo sedíte v autě? Povídáte si pro sebe. Stále, celý den, celý život, před usnutím a hned ráno po probuzení roztáčí tentýž kolotoč. Výsledkem je nemožnost připustit jiný názor, změnit prošlapané stereotypní cesty. Mysl takového člověka okamžitě odsoudí jiný názor, hudbu, životní styl, jídlo nebo program v televizi. Tato hudba se mi nelíbí, řekne si člověk, ale bez toho, aby si tu hudbu vyslechl. Mysl okamžitě zasáhne a člověk s definitívností odsoudí vše, s čím se neshoduje jeho přesvědčení.

Stále přemýšlíme o tom, co bylo, omlouváme své činy a hledáme ospravedlnění u druhých. To činy nepostaví do lepšího světla, pouze z toho máme dobrý pocit, když s námi někdo souhlasí, když se nás někdo zastane. Kolik jsem už slyšel vět typu: "A já jsem mu řekl, ať se mi do toho neplete a představte si, on na mě začal křičet." A teď chceme slyšet od našeho posluchače, že máme pravdu a že jednáme správně. Často naším posluchačem býváme my sami a našeptávačem a ospravedlňovatelem je naše mysl. 



MYŠLENÍ a OBRAZ V OČÍCH

"Obyčejní lidé vnímají tak málo, že zapomněli, že mezi myšlením a vnímáním je rozdíl. Zapomněli do takové míry, že se domnívají, že to, co si myslí, je to, co vnímají. Své myšlenky promítají do vnější reality, a tak se ustavičně vzdalují skutečnosti, zaměňují ji za své myšlenky. "Victor Sanchez

Myšlení není vnímání. Myšlení člověka je zaměřeno na vnější svět, kde se chytá jednotlivých prožitých situací, a pak je neustále přehodnocuje, čímž se k nim poutá. Mysl navíc prožitou realitu změní a přestává vnímat svět takový, jaký je, a nahrazuje ho vlastním myšlením. Říkáme si tak stále pro sebe o svém životě, co jsme dělali, obhajujeme svoje činy, cítíme se uražení, nebo si právě vytváříme svoje starosti. Myšlení je součást našeho ega. Právě myšlením udržujeme svou představu o sobě a o tomto světě.

V bdělé pozornosti, nebo při meditaci je člověk obrácen dovnitř, je vědomým "u sebe", na vnější věci pohlíží, aniž by se k nim nějak vázal, nebo  se s nimi ztotožňoval. Meditace funguje kdekoli a kdykoli, proč ji tedy omezovat pouze na určitou denní dobu, polohu těla a zavřené oči?



PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK

Minulost, přítomnost, budoucnost - čas. Žijeme ve světě, který není stálý, hodiny se nikdy nezastaví. Někteří hádají budoucnost, jiní přemýšlejí nad svou minulostí a hodnotí své činy, stále dokola přemýtajíc v myšlenkách "měl jsem to udělat?", "Neměl jsem tam chodit", "měl jsem mu to říct", "co si o tom myslím", "včera jsem byl na zahradě". Všechny myšlenky se soustřeďují na minulost nebo budoucnost, mysl nedokáže zůstat v přítomnosti. Přitom právě přítomnost je jediný okamžik, který můžeme ovlivnit. Jenom ten nepatrný okamžik, tak krátký, a přece je v něm ukryté velké tajemství. Proč se zabývat svými činy v minulosti a jejich ospravedlňováním? Ty se přece nedají změnit, dá se z nich pouze poučit. A budoucnost, ta nám přece taky nepatří, další okamžik tu už nemusíme být. Každodenní starosti, které si lidé dělají jsou zbytečné, protože zítřek může proběhnout úplně jinak. Pak si říkáte, já jsem se tak trápil a ono se to vyřešilo úplně jinak a včerejší trápení bylo zbytečné. A přítomnost? Rozumem je nepostižitelná Pokud se jí začneme zabývat, stane se minulostí. Chápete? Ááá, teď, už to mám ... Teď, hned, TO! Teď a co? TO - no, už je to přece dávno pryč ... Přítomný okamžik je vždy nový.



NA CO JE TO VLASTNE DOBRÉ?

Poznáte sami sebe, své myšlenky, postoje, odhalíte své rutiny a poznáte zvyky ostatních lidí. Zbavíte se předsudků a falešných cest, protože budete sami vidět. Budete vidět do lidí, vnímat jejich slabiny a záměry, přestanete plýtvat energií, rozčilovat se a zlobit. Budete stále klidní a rozvážní, nic vás nevyvede z míry, umožní vám to vstup do bdělých snů tím, že si bdělost přenesete i do spánku. Přestanete mít pocit "ztraceného času" v různých situacích života, začnete vnímat maličkosti a budete z nich mít obrovskou radost. Také padající list ze stromu vás naplní štěstím, přijde k vám svoboda a mnoho dalších věcí, ale zkuste si to sami ...

Bdělost mi dala víc než všechny možné teorie, knihy, názory a diskuse. Je to zážitek bytí, který patří pouze vám (a velmi obtížně se přenáší do slov).

 
 
JAK ZAČÍT?

Praxe je vlastně jednoduchá, uvědomujte si co nejvíce sebe i své okolí, zaměřte se na to, co prožíváte, vnímáte, myslíte, mluvíte atd..

Můžete si to zkusit hned teď. Vaše oči sledují jednotlivé řádky textu. Uvědomte si, kde sedíte a v jaké poloze máte tělo, ruce, jak dýcháte a vůbec celé prostředí okolo vás. Uklidněte své myšlenky a buďte co nejpozornější. Čtěte text a snažte se ho vnímat. Když píšu tyto řádky, vnímám, jak prsty běhají po klávesnici, jak se dívám na monitor a uvědomuji si polohu mého těla a zvuky okolí.

Úplně nejjednodušší (relativně) je jít po ulici a zkusit být bdělý pouze chvilku, dokud nedojdete k blízkému cíli, jen pár kroků. Uvidíte, že to není nic jednoduchého. Takto si uvědomujte maličkosti jako je obouvání bot, nastupování do auta atd.. Zkuste také k někomu přijít a něco mu říci, bděle. Vyslovujte slova zřetelně a bez chvatu - vědomě. Uvidíte, jaká je to změna oproti normálnímu nevědomému mluvení, když napovídáte tolik zbytečných slov. Dále můžete zkoušet všechno, co vás napadne, bděle jíst, chodit, číst, dívat se na televizi nebo třeba nakupovat v obchodě. Nemusíte říkat: "právě teď sedím, právě teď kráčím, právě teď dýchám" - jde to i bez myšlenek, prostě si nic neříkejte a dělejte to.

Zpočátku je velmi těžké pozornost udržet na delší dobu, později to je ale stále snadnější i ve vypjatých situacích. Časem udržování pozornosti začne fungovat automaticky. Ještě později vám bdělost bude připadat úplně samozřejmá a přirozená. Dokonce se budete divit, proč to nevnímají i ostatní lidé.

A co teď na konci tohoto odstavce? Jste stále bdělí? Co váš dech a poloha těla?



BDĚLOST a DECH


Pozorování svého dechu je jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak utišit mysl. Není nutné měnit rytmus vašeho dechu, nemusíte dělat vůbec nic. I tak když pozorujete dech, trochu se prohloubí. Pokud vnímám svůj dech, pravidelný nádech a výdech, po chvíli mám pocit, jakoby mě tento vzduch pročišťuje. S každým nádechem jsou myšlenky slabší a pozornost ostřejší, jako by se ve mně proháněl vítr.



BDĚLOST A CHŮZE

Chodíme často, denně. Chodíme pro peníze do banky, na oběd, nakupovat, do kina. Chůze se stala automatickou činností, chodíme, abychom někam došli, naše kroky mají cíl. Kolikrát ani nevíme, kudy jsme šli a co jsme viděli po cestě. Naše mysl je zaměstnána přemýšlením. Přitom v chůzi můžete objevit nejkrásnější meditaci. Je to jednoduché, stačí pouze jít a dívat se kolem sebe, nechat na sebe působit prostředí, uklidnit mysl, prohloubit dech a být. Najednou zjistíte, že chodíte rádi, jen tak. Nepotřebujete jít někam, nemusíte mít cíl, sama chůze se stane cílem - tím nejkrásnějším. Když budete při chůzi pozorní, začnete to cítit - energii a pohodu. Vaše kroky budou jiné. Začnou to cítit i lidé kolem vás. Ať půjdete kamkoli, vaše chůze bude jako procházka v lese, klidná a naplňující. Lidé okolo vás si začnou říkat: ten člověk má dnes dobrý den, ale vy žádný lepší mít nebudete, všechny vaše dny budou dobré.

Jednoho dne jsem šel, odkudsi, neměl jsem cíl. Byla podzim a padá barevné listí, vítr si se mnou hrál. Sleduji svůj dech, pozoruji barvy a listy jak poletují ve větru. Po chvíli jsem potkal člověka. Zastaví se a ptá se: "Kam jdeš v tomto počasí?" "Jdu se projít do lesa", odpovídám. "A proč jdeš do lesa? Houby už nerostou. "Je to škoda, že jsme z chůze udělali pouze prostředek k zisku a dosažení našich cílů.



NĚKOLIK RAD

 
Nesnažte se proti myšlenkám bojovat, pouze je tím posílíte. Pokud je chcete oslabit, zaměřte se dovnitř sama sebe a vnímejte svět okolo, aniž by jste ho posuzovali. Začněte den ztišením myšlenek, je to důležité. Bdělost zkoušejte ve všech situacích, zpočátku je však snazší udržet bdělost když jste sami; například při chůzi a jednoduchých činnostech. Ze začátku je praktikování bdělosti obtížné při jednání s lidmi a ve vypjatých situacích, postupem času se to stává tím nejkrásnějším. Je snazší začít hned ráno, než se snažit udržet pozornost uprostřed dne. Pokud jste unaveni, v nudné situaci a máte problém udržet bdělost, změňte tuto situaci nebo udělejte něco nevšedního. Pokud na bdělost nemáte vůbec náladu, přečtěte si nějakou knihu nebo článek, který vás motivuje. Také je dobré vyměnit si zkušenosti s někým, kdo bdělost praktikuje.

 

www.poznanie.sk

Ilustrace : © Mario Duguay


 


Komentování tohoto článku je vypnuto.