Poslušnost

Napsal Zenavesvetle.cz (») 26. 4. 2015 v kategorii Práce na svém vývoji, přečteno: 1080×

Tento pojem dnes zní téměř hanlivě! Člověk přitom myslí na útlak, otroctví, slabošské podrobení se a ohýbání. S tím je také vždy spojena představa přinucení a člověk se vědomě nebo nevědomě proti tomu vnitřně vzpírá. R a d o s t n á  poslušnost již neexistuje.

Podívejte se na děti, které neposlouchají své rodiče, když je volají. Sotva se naučí chodit, jdou svými cestami, matce navzdory. Podívejte se na mládež, která nechce slyšet už ani slovo, které působí výchovně. Dnešní mládež má stále na jazyku vzdorovité „Chci, rád bych, vím!“. To má ale také svou hlubokou příčinu! Jak může mládež s ochotou poslouchat, když je vychovávána k sobectví? Jak může poslušnost považovat za něco nutného, když dospělí všude překračují zákony, aby dosáhli nějaké výhody? Jak se od ní může očekávat poslušnost, když se jí od malička nevštěpuje, když se jí neukáže, že neposlušnost je ve společném životě škodlivá a překážející? Teprve tvrdý život nutí člověka, aby se podrobil tam, kde je to nezbytně nutné. Ale to není ta poslušnost, kterou Tvůrce požaduje a očekává od svých dětí - to skutečně ne! Bůh na nás nikdy neklade břemeno. On nechce zbabělé otroky, kteří se poníženě hrbí a v duchu reptají. Ta pravá poslušnost, ať to vypadá na první pohled jakkoliv rozporuplně, se nedá oddělit od vnitřní svobody člověka.

Za starých časů – jak se dovídáme ze zpráv, třeba o životě Abrahamově – existovala vůči Bohu ještě dětsky důvěřivá poslušnost, lidé se dali vést Jeho vůlí, Jeho zákony. Dokonce celé kmeny a národy se jí řídily a jednaly podle ní. Ale časem se z poslušnosti vůči Bohu, která se ukázala vždy jako nejlepší, ze které vyplýval plánovitý pořádek a další vývoj, stalo kritické mudrlantství rozumově chytrých lidí. Z vypínání vědět všechno lépe, být chytřejší, vyvstala svéhlavost, za kterou následovala zjevná neposlušnost. Ta nakonec vedla k nepořádku, který se v dnešních dnech stal dokonalým chaosem. Neustále bující rozum přerušil jemný vnitřní hlas citu, který jediný je schopen vystihnout Boží vůli. Člověk se pokládal za chytřejšího, než jeho Stvořitel. 

Špatná orientace hodnot! Začíná to mudrlantstvím, ve kterém leží skrytá pochybnost, pokračuje domýšlivostí a končí vzdorovitým vzepřením se. Když to vím lépe, proč se mám potom podrobit? Člověk stále ještě neví, jak se tím zesměšnil, když chtěl proti moudrému vedení shůry násilím prosadit svoje nepatrné, sobecké plány.

Stojíme nyní uprostřed nejhlubšího zmatku, jaký je vůbec myslitelný. Celé národy dospěly na zemi do míst, která pro ně nebyla určena a tam hynou. Mísí se rasy, které se nikdy mísit neměly a následkem je neštěstí a zlo. Cizorodé národy jsou nuceny žít společně a z toho vyvstávají neřešitelné problémy, které přibývajíc rostou a nabývají obrovských rozměrů.

Zvůle kam člověk pohlédne, násilí mocných, kteří vnucují jiným svoji nespravedlivou vůli, útlak celých národů, který zachází až do jejich úplného vyhlazení. Člověk již nechtěl poslouchat Boha a proto se nyní z lidských úst rozléhají zemí ta ukrutná slova: „Podrob se nebo zemřeš!“. A i přesto, že se podrobí, jsou nespočetní lidé vyvražďováni, tak jak to diktuje nenávist, strach ze soupeře nebo závist.

Také dnešní mocipáni vynutili stěhování národů, ale v porovnání s dřívější dobou vyvolali nevýslovnou bídu. Vypuzené vyvrátili z jejich kořenů, urvali jim jejich domácí půdu a nechali je pak vyhladovět, zchátrat a zajít. Co na tom, že miliony zahynuly? Země měla stále ještě dost lidí a moc tyranů rostla.

Toho všeho by bývalo lidstvo zůstalo ušetřeno, kdyby si bylo zachovalo poslušnost vůči Bohu, kdyby bylo následovalo Jeho řídící, stale otcovsky milující ruku! Poslušnost musí být a moudré Boží úmysly se musí plnit od nejmenšího k největšímu článku. Každý musí stát na místě, které je mu určeno, žádný ho nesmí bez pokynu opustit. O tom, že následky odepření poslušnosti jsou nedozírné, svědčí dnes záplava těch, kteří jsou bez domova.

 Poslušnost musí být, ale - a teď přijde to rozhodující: kdo ji požaduje musí za svůj příkaz nést také odpovědnost, nesmí nikdy jednat svévolně! Kdo stojí na vedoucím místě a vyžaduje poslušnost, ten k tomu musí být také rozvážný, musí mít vědomosti a znalosti, jaké toto místo vyžaduje. Nikdy nesmí projevovat svévoli, nezákonné násilí, potlačování vnitřní svobody jakéhokoliv druhu!

 Správné vedení bude vyvolávat  radostnou  poslušnost, jejímž výsledkem může být jenom zdravý rozkvět. 

Tato  radostná  poslušnost vládne celým stvořením, neboť celé stvoření žije v moudré, láskyplné a spravedlivé Boží vůli. Jenom člověk, jako jediný tvor se odloučil a šel svými vlastními cestami. A ty ho zavedly do zkázy. Neboť jak mohou lidé vědět, jaké úmysly s nimi má Otec na nebesích, když neposlouchají vůdce, které jim dal? Oni sami jsou příliš malí a slabí, aby mohli jít vzhůru vlastní silou.

Kdo však jsou ti Bohem daní vůdcové lidí? Jsou  tři:

přikázání, která Bůh dal lidstvu,

mocné, nepomíjivé zákony stvoření, které Bůh vetkal do svého stvoření 

a Jeho zmocněnci.

Všichni tři jsou ve shodě. Desatero přikázání je věrným ukazatelem cesty, které nám dal Otec na nebesích s sebou, abychom nezbloudili. Kdybychom se jím řídili, udržovalo by nás stále na správné cestě. Chce nám pomáhat, abychom šli s přírodními zákony nebo jinak řečeno se zákony ve stvoření a ne proti nim. Prohřešujeme-li se proti nim, vymrští nás z dráhy, neboť jsou neodchylné. Používejme  je a nechme se unášet jejich silou! Třetí skupina je dnešním lidem nejvzdálenější. A přece jsou stále ještě lidé, kteří žijí a působí podle vnitřního hlasu, příkazu, aniž se vzdali sami sebe a jako osobnosti se ztratili. Ukazují nám svou jsoucností a svým bytím, co je to poslušnost vůči Bohu: životem bez sobeckých přání a bez zanedbávání povinností. Žijí pro svůj úkol, následují Boží volání v němž stojí a jdou tím v čele celého lidstva. 

Všichni mohou Boha poslouchat i bez zvláštního příkazu. Kdo takto činí, ten není spoutaný a utlačený, ten není otrokem svého pána, protože poroba může být jenom při nátlaku a zvůli. Čím radostněji a ochotněji člověk Boha poslouchá, tím se stává lehčím a svobodnějším, protože ho nese síla Boží vůle, kterou naplňuje. Boží vůle je nejsilnější silou ve vesmíru a být touto silou naplňován a nesen je štěstím a ne útlakem.

Radostná poslušnost není vynucená. Člověk se nevzdává své svobody, naopak ji získává, protože jeho duch se může rozvinout teprve v harmonickém souzvuku s Boží otcovskou vůlí. Může rozepjat svá křídla a spět k nejvyšším cílům. Tato poslušnost přináší blaženost. Radostné vpravení se do vůle Nejvyššího nám přináší štěstí, ať se tato vůle ukáže kdekoliv a jakkoliv. Není to násilí, nesvoboda, útlak a slabost, je to splnění, služba a štěstí!

 

Susanne Schwartzkopf

http://www.svitanie.sk/

 


 

 

 


Komentování tohoto článku je vypnuto.