Přání duše

Napsal Zenavesvetle.bloger.cz (») 28. 1. v kategorii Práce na svém vývoji, přečteno: 205×

Vedla mě přání trhat květy pozemskosti, ale ty rostly nad propastmi zla, na skalách tvrdosti - v zahradách lidství zanedbaného tisíce let.

Duše chodila neschůdnostmi Země a velmi si přála již odpočinout v zátiší víry a jistoty, v bezpečí naděje, že bude lépe a Bohu blíž - chce vstoupit do domu pokoje, do cesty ticha, na pole klidné práce.

Těžce se prodírám houštím zmatku a neklidu Země, oslaben zápasem s osudem, unaven napětím času. Proto si již velmi přeji cestu volnou, dny jako jaro a dětský věk.

Mému myšlení svět otevřel brány, avšak zatarasil mu cesty do nebes. Co však je platno rozbíhat se za věcmi života, když dnes jsou a zítra ne.

Chci zítřky jasné, oblohu lidství bez mraků, osud bez nebezpečných blesků i hromů vzdálených.

Chci tam, kde je stále světlo, kde je vidět i malý stín na tváři pravdy.

Dost již je soumraků a hodin před východem slunce, dost klopýtání a chůze po bludných cestách k ráji odbíhajících do dálek, které staletí nepřekročí.

Přeji si život volný vzletem silného myšlení.

Přeji si svět bez hrozby tělesné bezmocnosti, beze strachu, že zemře, kdo se narodí.

Přeji dobré a krásné sobě i všem - nelze, aby strom rostl bez kořene, růže voněla v silném stínu a půdě vyprahlé.

Nechci být ohlušen světem a ztratit tak jemný sluch pro harmonii Boží - proto si přeji, proto prosím a k Bohu volám:

Bože, dej mír, pokoj, lásku, jak náleží důstojnosti lidství, obrazu člověka, který je postavený k Tvému nejvyššímu, jedinému pravzoru!

 

Boženka Cibulková : Vnitřní obroda

 



Komentování tohoto článku je vypnuto.