Proč máme mluvit spisovně?

Napsal Zenavesvetle.cz (») 29. 8. 2011 v kategorii Práce na svém vývoji, přečteno: 1501×

Nejen na Slovensku, ale v každém národě existuje množství dialektů. Mnozí lidé hovořící nářečím svého kraje se k němu nejednou hrdě hlásí a nedají na něj dopustit z jakéhosi lokálpatriotizmu. Je to však správné?

Každý dialekt lze považovat za určitý předstupeň na schodišti národa k vlastní spisovné řeči. Avšak dialekty mají v každém národě své plné opodstatnění jen dokud prostřednictvím krystalizace různých nářečí a úsilí na to povolaných jednotlivců nevznikne spisovný jazyk. Tento jazyk je pak ve srovnání s ostatními dialekty tou nejvyvinutějším, a pro všechny nejjasnější formou slovního vyjádření, dokud všechny jeho dialekty se od této chvíle stávají méně dokonalými formami dané řeči.

No a právě v uvědomění si rozdílu mezi tím, co má blíže k dokonalosti, a tím, co je víc pokřivené, spočívá pochopení skutečnosti, proč je důležité mluvit spisovnou řečí. Jednoduše proto, že člověk má vždy usilovat k té nejvyšší možné ušlechtilosti. A nejen v řeči, ale ve všem, co dělá.

Na základě všeho, co z nás vychází, vzniká totiž ve stvoření vždy nějaká forma. Naše cítění vytváří živé formy, stejně jako naše myšlení i řeč.

Pěkné, ušlechtilé city, myšlenky a slova vytvářejí pěkné a ušlechtilé formy, a naopak. Nehezké a špatné city, myšlenky a slova zase stejné formy. Ve stvoření tímto způsobem neustále něco formujeme a budujeme, a to buď něco pěkné a ušlechtilé, nebo ošklivé a špatné.

Každý cit, každá myšlenka a každé slovo v jemnější úrovni stvoření vytvářejí vždy nějakou formu, která pak může působit na jiné, a zpětně i na nás. Pokud mluvíme spisovnou řečí, která je tou nejvyvinutější formou řeči určitého národa, svým slovním projevem vytváříme ty nejkrásnější a nejjasnější formy, které pak mohou vést k pochopení v národě a navíc také pozitivně ovlivňují i nás samotné v Zákoně zpětného účinku.

Pokud však používáme dialekty, vytváříme tím formy více vzdálené od dokonalosti, a proto i méně hezké - které nás také zpětně ovlivňují. Jaká je tedy naše řeč, přesně takovými se stáváme i my samotní! Svou řečí formujeme sami sebe!

  
 
Každému je jistě jasné, že bez snahy o přibližování se k dokonalosti nelze v budování dosahovat žádný pokrok. Platí to i pro náš slovní projev. Pokud toužíme po Světle a chceme stále duchovně kupředu a růst, a také věnujeme větší pozornost tomu co a jak děláme, jistě rychle přijdeme na to, že nářečí a nespisovnost nekorespondují s naším chtěním a úsilím. Snaha o "zespisovnění" řeči je pak přirozená a samozřejmá, protože každá neharmonie brzdí, zpomaluje a celkově brání v pokroku. Bude to možná chtít cvik a vytrvalost zvyknout si na spisovnou řeč a neupadat stále do nářečí, výsledek však stojí za to. Formy, které tak vytvoříme budou podporovat naše okolí i nás samotné.

Úsilí člověka o krásu a dokonalost ve všech oblastech svého života zahrnuje nevyhnutelně i vyjadřování se v rodné řeči. Vždyť tato touha jednotlivce po dokonalosti a těch nejvyšších cílech jej bude moci posunovat nestálé vzhůru, aby se nakonec mohl stát plně zralým člověkem, kterému se tak budou moci otevřít i brány do jeho vytouženého duchovního domova.

  Redakce Pre-ludskost

Převzato : www.pre-ludskost.sk



Komentování tohoto článku je vypnuto.