Síla správného dýchání a odpuštění

Napsal Zenavesvetle.cz (») 22. 8. 2011 v kategorii Práce na svém vývoji, přečteno: 1077×


Před několika lety mi jeden můj známý nabízel práci ve svém podniku. Chvíli jsem u něj i pracovala. Zpočátku se zdálo, že to půjde, ale postupně se začaly vynořovat různé problémy a nedorozumění a vznikal neuvěřitelný chlad, který jsem dosud v žádném vztahu nezažila.

Naše představy o tom, co je správné, se značně lišily. Po určité konfliktní příhodě to nakonec vyvrcholilo do vážného sporu a bylo zřejmé, že je nutné ukončit tento pracovní vztah. A tak se i stalo. Promluvili jsme si o tom, vyměnili názory a odešla jsem. Nevěděla jsem, co tento muž prožívá, ale myslela jsem si, že je vše v pořádku, že jsme se sice neshodli, ale že "svět se proto nezboří" a život jde dál.

Po určitém čase jsme se však potkali na ulici a s úsměvem jsem se chtěla zastavit, že ho pozdravím a chvíli si popovídáme. Ale k mému překvapení mě obešel bez jakéhokoliv náznaku "sounáležitosti". I když jsem tomu vůbec nerozuměla, říkala jsem si, že byl možná zamyšlený a neviděl mě.

Když se však podruhé situace zopakovala, bylo zřejmé, že mě úplně ignoruje. Byl mi jasný jeho postoj.

 I když jsem tehdy žila životem dnešních mladých lidí, plném zábav a duchovno mi moc neříkalo, začala jsem hledat odpovědi na otázky mezilidských vztahů a smyslu života. Tak jsem se ocitla na jedné přednášce, která mě zpočátku vůbec neoslovovala a chtěla jsem z ní odejít, ale nakonec jsem zůstala a udělala dobře. Pan přednášející nakonec začal mluvit o lásce k lidem, odpuštění v souvislosti s "prodýcháváním" problémů.

Tak jsem to tedy zkoušela realizovat na zmiňované nepříjemné situaci.

Představila jsem si svého známého, a zpočátku jsem už při samotné představě cítila v oblasti hrudi velký blok, tíhu, nepříjemný pocit. Začala jsem zhluboka "prodýchávat" a do tohoto hlubokého dechu jsem vnášela myšlenku lásky a duchovní síly.

Při každém nádechu jsem si představovala, jak se spojuji se Světlem, které pramení v Bohu a při každém výdechu toto Světlo proudí shora dolů do mě, na mého známého, do vztahu mezi námi a také do té tíhy v hrudi, o které jsem mluvila.

Prodýchávala jsem, dokud jsem v hrudi nepocítila uvolnění zmíněné těžkosti.

Takto jsem to opakovala ještě mnoho krát, dokud jsem při představě mého známého nezačala pociťovat radost, lásku a blízkost.

Po nějakém čase jsme se opět "náhodně" potkali a opět jsem byla překvapená, ale tentokrát proto, že když mě můj známý spatřil, tak z radosti, že mě vidí, skoro vyskočil z těla a chtěl mě objímat, což se dříve vůbec nestávalo. Tehdy jsem si vzpomněla na prodýchávání a jeho zázračné účinky.

Tak jsem si mohla naplno prožít, jaké zázraky to vyvolává, když člověk vnese do situace Světlo, místo zloby a nenávisti.

"Prodýchávání" a vnášením Světla do každodenního života se může v našich životech mnohé změnit. Možná ne hned druhý den, ale jednou uvolnění napětí určitě musí nastat, to je zákonitost.

Nezapomínejme dýchat! V harmonickém a vyváženém dýchání spočívá klíč k síle ducha!

Z pera dopisovatelky

 

            Cesta k harmonii života začíná již harmonickým dýcháním, protože právě dýcháním se spojují všechny složky víceúrovňové osobnosti člověka do jednoho silného a funkčního celku. Člověk, který nedokáže správně dýchat, se odpojuje od podpor duchovního druhu, stává se náladovým a podléhá záhrobním bytostem temna. Proto dbejme přísně na svůj dech!

 

Převzato : http://www.pre-ludskost.sk/

© Eva Lipinová - http://duhovaposelstvi.blog.cz/

 



Komentování tohoto článku je vypnuto.