Příběhy pro ženy

Jednoho večera seděl starý Orion právě nad touto knihou, četl si v ní a vzpomínal. Dostal se až k poslední straně. Pak vzal ještě brk a na zadní stranu napsal: Pravda vítězí! číst dál

Můj příběh začíná před mnoha lety, kdy slovo ,,rytíř“ znamenalo mnoho. číst dál

Soňa stála na palouku, prozářeném ranním sluncem, ruce měla rozpaženy do stran a s výrazem blaženosti do sebe nasávala mocné přílivy síly, které, jak se domnívala, přijímala z výšin. číst dál

Ráno, když se probudila, ležel vedle ní velký balíček a na něm cedulka s jejím jménem. Když ho rozbalila, byly v něm modré šaty...Ráno, když se probudila, ležel vedle ní velký balíček a na něm cedulka s jejím jménem. Když ho rozbalila, byly v něm modré šaty. Nevěřila svým očím. Myslela, že se jí to jen zdá. Ač byly šaty zcela prosté, pro ni byly ty nejkrásnější, jaké kdy dostala. číst dál

Večer se Jean setkal i s Amélií. Amélie byla přešťastná, že se konečně setkala se svým otcem. Velice se jí líbil a Jeanovi se moc líbila Amélie. číst dál

Zámek ozářilo ranní jarní slunce. V jeho jasu zámek bělostně zářil a zahrady byly pokryty pestrobarevnými květy. Z malé fontánky uprostřed jezírka tryskala voda a třpytila se jako drahokamy. číst dál

Muži byli již připraveni na příchod žen a když se objevily u jejich ohně, vstali. Ukázali beze slova ženám přichystané koberečky, na něž mohly usednout. Jejich tmavé oči neprozrazovaly, že i oni jsou zmateni svým vlastním chováním a za nic na světě by nepřiznali, že místo, které vybrali pro ženy, je to nejlepší, kam nikdy vítr nezavane kouř. číst dál

Z dáli bylo slyšet dětský smích, cinkání zvonků a velbloudí ryk. Děti přiváděly zvířata od napajedla. Hlad je popoháněl k rychlejší chůzi. Ještě zabezpečit ohradu, aby zvířata neutekla a už se hrnou s křikem a smíchem do tábora. Jejich kroky však něco přibrzdilo. Zvláštní klid a atmosféra míru je zahalila. Děti ztišené přibíhaly ke svým matkám s otázkou ve svých očích. A ty se k nim s úsměvem skláněly a hladily je po vlasech. Tiše spolu vyprávěli, sem tam se ozval veselý smích. číst dál

Velká a pustá zdá se země. I měkká a teplá, jak konejšivá náruč matky. Již bílé světlo zalilo krajinu a její dech se chvěje v očekávání prvních paprsků slunce. Dravec kroužící ve výšinách shlíží dolů do kraje. Není vidět nic než poušť, hory zlatavého písku třpytící se ve vycházejícím slunci. Snad v dáli za obzorem je místo, skýtající odpočinek a úlevu ve svém chladivém stínu. číst dál

Milé čtenářky, ráda bych Vám představila novou knihu,  číst dál

A ještě něco ti ukáži… číst dál

Následuj mne, ženo tohoto světa, … povedu tě cestou k pravé ženskosti, čistotě a ušlechtilosti. číst dál

Milé ženy, tento příběh není jen vyprávění o něčem pohádkově krásném… číst dál

Putování bylo dlouhé a únavné. A Angus byl po většinu času velice zamlklý. Morna se k němu chovala laskavě a vlídně, a také se ho snažila povzbudit a rozveselit. Ale on mnohdy, jako když ji ani nevnímá. Jeho odpovědi byly strohé. Morna se snažila vyzvědět, co ho trápí, ale odpovědi se nikdy nedočkala. Přitom vnímala, že je jeho duše krásná a v jeho blízkosti se cítila v bezpečí a ochraně. Ale také cítila, že ho něco moc trápí, avšak nedokázala mu pomoci. A čím déle spolu putovali, tím to bylo horší. číst dál

Morně se na Cameronově panství velice líbilo. Jen jeho příbuzní neměli žádnou radost, že přivedl jakousi dívku z lesa bez šlechtického původů. Ale byli již zvyklí na jeho podivné úlety, proto do této záležitosti příliš nezasahovali. Říkali si, že ho to opět přejde. Tak jak tomu bylo i v minulosti. Něčeho se nabažil a pak to opustil. číst dál

Tento příběh se odehrává ve staré Anglii. Doba byla zlá – všude vládl neklid, bída, vraždy a války. Chudý lid se stěží uživil ze své malé úrody a chovu domácích zvířat. I z toho mála, které měli na obživu, museli odevzdávat značnou část šlechtě, která vládla v celé zemi a též pro její vojsko. Pokud se tento chudý lid bránil a vzpouzel, začalo vojsko vypalovat vesnice a zabavovat veškerý majetek. číst dál

Jednou k nim opět zavítala paní Nováková a hned vycítila, že se u nich něco děje.  Veronika i Jakub se snažili chovat mile, ale paní Nováková je prokoukla. Proto se hned zeptala: „Tak copak se tu u Vás děje? Cítím, že tu není něco v pořádku.“ číst dál

Jednoho večera zase, když Veronika připravovala s paní Novákovou večeři, nesměle navázala hovor.  „Paní Nováková, chtěla jsem se Vás již několikrát na něco zeptat, ale bylo mi to hloupé. Stále se mi to však honí hlavou. Jsme tu již týden a já Vás stále vidím chodit v dlouhých sukních a šatech. I tehdy z nemocnice jste odcházela v šatech. Má to také nějaký důvod nebo to nosíte jen proto, že se Vám to líbí?“ číst dál

Mladá dívka, Veronika se jmenovala, stála na chodbě nemocnice a dívala se z okna ven na ženu chodící o berlích, kterou doprovázela zdravotní sestra. I ona zde byla zaměstnaná jako zdravotní sestra. Náhle se otevřely dveře a z nich vyšel mladý doktor. Zastavil se u Veroniky a zeptal se: „Ty jsi ještě tady? Proč se nejdeš domů vyspat? Máš přece dávno po službě.“ číst dál

Paní Isabela seděla jako každý večer u okna a hleděla dlouze do zahrady, ozářené jen bílým svitem měsíce. Jako vždy myslela na svou zemi, kterou nesmírně milovala, a jež nyní tolik strádala pohodlností a sobeckostí lidí, kteří nehledíce napravo ani nalevo, drancovali vše okolo sebe jen pro svůj prospěch. číst dál

Paní Ingrid byla již od malička velmi cílevědomé dítě. S jistotou a lehkostí zvládala vše, co se kdy učila, a v každé situaci si vždy dokázala poradit. Měla určitý smysl pro umění naladit se vždy pozitivně a v prospěch vyřešení dané situace. Ať již prožívala cokoliv, vždy hledala cesty, jak se s daným problémem vypořádat, a nikdy nepodléhala nářkům, že ji tíží a trápí život. číst dál

V jedné malé vesničce pod horami žil pan Johan. Byl to mladý muž, který měl vřelé srdce, a díky tomu dokázal vnímat přírodu kolem sebe mnohem citlivěji. Z této přírody se také od dětství učil, že vše zde má svůj řád a neomylně působí spravedlivě, avšak pro člověka z jeho pohodlností obtíženého pohledu možná až příliš drsně. Pan Johan také vnímal, že není možné, aby lidé byli vyjmuti z těchto zákonitostí, které byly součástí všeho, co kolem sebe prožíval, ať již byl na poli, v lese, či jen na malé zahrádce. číst dál