Na útěku - 3.část

Napsal Zenavesvetle.cz (») 16. 8. 2011 v kategorii Příběhy pro ženy, přečteno: 1092×

Putování bylo dlouhé a únavné. A Angus byl po většinu času velice zamlklý. Morna se k němu chovala laskavě a vlídně, a také se ho snažila povzbudit a rozveselit. Ale on mnohdy, jako když ji ani nevnímá. Jeho odpovědi byly strohé. Morna se snažila vyzvědět, co ho trápí, ale odpovědi se nikdy nedočkala. Přitom vnímala, že je jeho duše krásná a v jeho blízkosti se cítila v bezpečí a ochraně. Ale také cítila, že ho něco moc trápí, avšak nedokázala mu pomoci. A čím déle spolu putovali, tím to bylo horší.

     Někdy si však všimla, když například připravovala pokrm, že se na ni Angus zvláštně dívá. Jeho oči zářily a bylo z nich cítit teplo. Pak ale náhle prudce vstal, jako kdyby se něčeho polekal a odešel do lesa.

     Doputovali spolu až k pobřeží a nechali se převézt přes moře až do Irské země. A tam opět ještě nějaký čas putovali. Byla tam jiná krajina než v Anglii i lidé byli trochu jiní. S některými bylo těžké se dorozumět, jelikož mluvili jinou řečí, ale měli v sobě nádhernou dětskou radost. Mornu také potěšilo, že mnozí viděli přírodní bytosti se kterými se přátelili. Lidé zde žili velice skromně oproti Angličanům, ale díky přírodním bytostem měli vždy co pozřít, i když jejich strava byla velice skromná. Všude je však rádi pohostili a nabídli jim i z toho mála, které měli.

     Muži se jí zdáli více hrubší a barbarští, ale s dobrým a upřímným srdcem.

     Tak doputovali až k Angusovým přátelům, kteří je vřele přivítali. Naštěstí velice dobře mluvili anglicky. Byli to manželé se dvěma staršími syny a s malou asi osmiletou dcerkou. Nabídli jim, že se mohou nějaký čas u nich zdržet, než si obstarají jiné bydlení a obživu. Také jim navrhli, že za stravu a bydlení jim budou pomáhat s dobytkem a též na poli, které měli velice rozsáhle a jedno z nejúrodnějších. Jinak nebyla irská zem příliš úrodná a lidé se živili více pastevectvím, lovem či rybolovem. Oba tedy nabídku přijali.

     Angus mezi přáteli trochu ožil. Občas se i smál a vtipkoval. I Morně se tam velice líbilo. Cítila se šťastná a svobodná, i když práce u Angusových přátel byla velká dřina.

     Občas se přistihla, že se v Angusově přítomnosti cítí stále více příjemněji a když ho nevidí, tak na něho alespoň myslí. A za nějaký čas to došlo až tak daleko, že ho měla plné srdce i mysl. Snažila se to skrývat, ale všichni kolem ní to beztak poznali a to i Angus.

     Avšak Angus se jí začal náhle stranit. Jak jen se našla příležitost, vyjížděl pryč. A pokud se s Mornou potkal, sotva ji pozdravil.

     Morna pak po večerech plakala a vyčítala si, že zřejmě vycítil její zamilované myšlenky, které ho obtěžují. Bylo jí také líto, že její láska není opětovaná. Snažila si ho proto vymazat ze své hlavy i srdce, ale nedařilo se jí to.

      Avšak jednoho večera Angus všem oznámil, že odjíždí. Morně to bylo líto, ale na druhou stranu to bylo pro ni řešení, jak na Anguse zapomenout a zbavit se tak ustavičného trápení.

     Morna se ptala přátel, zda by již také neměla odjet, ale oni jí nabídli, že u nich může zůstat na trvalo. Vždyť samotná žena by těžko hledala nějakou obživu.

     Bez Anguse tam bylo najednou prázdno, ale Morna pociťovala stále větší úlevu,  i když na něj často vzpomínala.

     Přešla zima a od Angusova odjezdu uplynulo již půl roku. Morně se celkem podařilo zahojit její bolavé srdce, ale v jejím nitru se začal ozývat opět jakýsi nepokoj. Bylo to jako tenkrát, když žila se svými rodiči uprostřed lesů. Měla se moc krásně, měla rodiče, kteří ji milovali, přátelé i bytostné pomocníky, ale jí to nestačilo. Cítila ve svém nitru nepokoj, stejný jako nyní. Nevěděla si rady, co s tím. Když tenkrát odešla, prožila nejhorší období jejího života. Nechtěla, aby se to opakovalo. Ale ten neklid, ten tlak v jejím nitru na ni stále více doléhal.

     Jednoho večera si vzpomněla, jak se chodívala osamotě modlit do chrámové kaple, kde nalézala klid a sílu pro svou duši. Nachystala si tedy ve svém pokoji skromný oltář, zapálila svíce a začala se modlit. Prosila též, nechť je jí ukázána cesta, kterou se má vydat.

     Když pak uléhala na lože, ozvala se v jejím nitru touha po službě. Ano, náhle cítila, že chce být něčím prospěšná, i když prozatím nevěděla čím.

     Následující dny pak o tom stále více přemýšlela. A jednoho dne se rozhodla, že odejde a bude hledat místo, které ji osloví.

Pohrouzena-do-myslenek

     U večeře to oznámila rodině.

     Večer si balila všechny své věci, jelikož chtěla časně ráno vyjet. V tom zaklepal někdo na dveře. Myslela si, že je to někdo z rodiny, ale ve dveřích se objevil Angus. Mornu to velice překvapilo. Smířila se s tím, že ho již nikdy neuvidí. Stál ve dveřích a zvláštně se na Mornu díval.

     „Angusi, stalo se něco? Nečekala jsem, že Vás ještě někdy uvidím. Přišel jste se rozloučit? Zítra odcházím.“ Zeptala se Morna.

     Angus neodpověděl. Přistoupil k Morně, pohlédl jí z blízka do očí, objal ji a políbil. Pak řekl: „Tak odejděte se mnou.“

     Morna z toho byla velice překvapená, nevěděla, co má odpovědět. Srdce se ji rozbušilo a nohy podlomily. Vysmekla se Angusovi z náruče a posadila se na své lůžko. Slzy se jí začali řinout z očí a vlastně ani nevěděla proč.

     Pak ze sebe vypravila: „Angusi, co to má znamenat? Neměl byste mi nejprve celou tu situaci vysvětlit? Já jsem z toho všeho zmatená.“

     Angus poklekl před ní na kolena a uchopil její ruku a pak pravil: „Nejprve bych se chtěl velice omluvit za mé počínání a chování. Důvod mého chování byl ten, že mi zavraždili mou ženu a syna, které jsem velice miloval. Zemřeli kvůli mé sobeckosti. Chtěl jsem vést povstání proti šlechtě, ale byli jsme prozrazeni. Vyvraždili naše rodiny a vypálili naše domy. A nás pak lapili na útěku. Měla nás čekat smrt na mučidlech a Vy jste mne zachránila. Díky Vám jsem přestal myslet na pomstu a našel opět lásku. Zamiloval jsem se do Vás a vím, že i Vy jste začala milovat mě. Ale to jsem nechtěl. Nechtěl jsem, aby někdo další kvůli mně zemřel nebo trpěl. Proto jsem se Vám vyhýbal a proto jsem se rozhodl odejít. Miloval jsem Vás tolik, že jsem to již nemohl déle snášet. Myslel jsem si, že na Vás zapomenu, ale nešlo to. Myslel jsem na Vás čím dál více. A vyčítal si, že jsem zranil Vaše srdce. Nebylo hodiny, abych na Vás nevzpomněl. Již jsem to nemohl vydržet. Vypravil jsem se tedy za Vámi. Teď tu klečím a prosím, odpusťte mi a odejděte se mnou. Mám v jednom městečku dům a dobrou práci.“

     Morna poklekla k němu na kolena, objala ho a odpověděla: „Před časem jsem si nepřála nic jiného, než být s Vámi. Pak jsem na Vás chtěla zapomenout, což se mi celkem podařilo a našla jsem naději na nový smysl mého života. A Vy jste mě náhle tolik překvapil, že jsem z toho celá zmatená. Ale jedno vím jistě, že Vás stále miluji. Proto s Vámi odejdu. Budu se alespoň cítit opět v bezpečí, jako tenkrát na útěku.“

     Časně ráno tedy společně odcestovali.

     Angus přivedl Mornu do svého domu v malém městečku. Dům byl krásně zařízen. Bylo vidět, že se Angusovi daří dobře. Ve spodní části domu měl svou kovářskou dílnu. Jeho otec byl kovář a Angus se dobře tomuto řemeslu u něho vyučil.

     Morně se tam velice zalíbilo. Našla si v okolí i mnoho přátel. Starala se o domácnost a pomáhala Angusovi v kovárně s drobnými pracemi. Ve městě také občas hrálo divadlo, které ráda navštěvovala. Ba, zaujalo jí natolik, že pro herce začala psát různé scénáře divadelních her, které pak mívaly u obecenstva velký úspěch.

     Po dvou měsících života ve městě se Morna za Anguse provdala a jejich láska se ještě více prohloubila.

     Nějaký čas tento způsob života Mornu naplňoval, ale pak znovu začala toužit po důležitější službě. Děťátko, které si s Angusem plánovali, zatím nepřicházelo a tak Morna byla často pohroužena do svých myšlenek a přemítala, co by měla činit, aby byla prospěšná ostatním lidem a aby jí služba naplňovala radostí.

     Jednoho dne ji však z jejiho hloubání vytrhl Angus, když ji oznámil, že mezi Iry a Angličany začínají nepokoje a on, že by se chtěl připojit k obraně Irů.

     Morna na to nic neodpověděla, ač se jí to příliš nezamlouvalo, ale bránit Angusovi nechtěla. Proto Angus za necelý týden odešel.

     Neuplynul však ani měsíc a Angus se navrátil zpět zcela zdráv bez jediného škrábnutí.

     Morna byla velice ráda, protože celou tu dobu jeho nepřítomnosti žila v napětí. Ale její radost netrvala příliš dlouho, jelikož jí Angus sdělil, že se chystá velká vzpoura. Chtějí sesadit anglickou šlechtu. A prý to bude velice náročný boj.

     Morna svěsila hlavu, nepromluvila ani slovo a odešla do ložnice. Tam padla na postel a plakala.

     Angus si byl vědom, že Mornu ranil, proto šel za ní, aby si ji udobřil.

     Posadil se k ní na lože, začal ji hladit po jejich hebkých vlasech a pravil: „Morno, vím, že je to pro tebe těžké. Rád bych byl stále s tebou, ale já nemohu sedět doma se založenýma rukama, když vím, že vládne bezpráví a šlechta si dovoluje stále více a chudí občané trpí. Je nutné tomu učinit přítrž!“

     Morna se podívala na Anguse uslzenýma očima a otázala se: „A co učiníte potom, až šlechtu svrhnete? Máte nějaký rozumný plán? A co učiníte se šlechtou? Zabijete je nebo z nich uděláte otroky? Myslel někdo z vás na budoucnost nebo se ve vás pouze vaří krev z toho všeho hněvu?“

     Angus se na okamžik zadumal - „Morna má pravdu, nikdo se zatím nezabýval budoucností. Ale nelze přece nadále snášet tu nespravedlnost.“

     Pak se Morny zeptal: „A co by si navrhovala ty? Vždyť i ty jsi zakusila to hrozné ponížení a ublížení od šlechty. Tobě to nevadí? Nevadí ti, že umírají a trpí nevinní lidé?“

     Náhle Morna ucítila ve svém nitru zvláštní hřejivý pocit i její tělo, jako kdyby obklopil jakýsi světelný opar. Pak její ústa začala plynně promlouvat.

     „Proč stále bojovat s drakem, kterému vždy doroste nová hlava a mnohdy silnější a horší. Kolik bojů již bylo vybojováno, kolik se uskutečnilo bitev a válek – někdy prohraných a někdy vyhraných. A pomohlo to k lepšímu životu? Změnili se tím snad lidé a stali se krásnějšími ve svém nitru a začali žít příkladným životem? Ne, nikoliv. Je to stále opakující se děj. Myslíš si, že snad chudí, prostí lidé bez vědění a vzdělání, kteří mají starost pouze o svou obživu, by dokázali lépe vést celý národ? A nestalo se snad po vícekrát, že moc a peníze člověka zkazili? Není na světě náhod. Kdo se měl narodit chudý, narodil se chudý a naopak. O tom to není. Je důležité nejprve vytvořit příklad – vzor správného žití, chování i hospodaření podle Boží vůle. Nelze pouze bořit a pak nemít, co nabídnout. Pojďme vytvořit nový vzor, který bude hořet jako pochodeň a který budeme ochraňovat před nebezpečím, protože jeho velká hodnota již bude stát za to, abychom ji bránili. A pokud napneme všechny naše síly pro dobrou věc, jistě se to podaří i přes jakékoliv překážky. Za tímto účelem svolej lid. Na možnost boření se dokáže přihlásit mnoho lidí, ale k velké a pečlivé práci při výstavbě a zároveň k práci na sobě samých, se přihlásí již jen ti nejlepší a Bohu nejvěrnější. Ti, kteří chtějí skutečně sloužit. I z této řady pak mohou ještě odpadnout někteří, kteří se budou domnívat, že tato cesta je snadnější nebo se nedokáží vzdát svých chyb či vlastního pohodlí. Ať to pak dopadne jakkoliv, bylo by škoda to nezkusit.“

     Angus byl ohromen Morninými slovy. Ještě ji nikdy neslyšel takto hovořit. Měla u toho proslovu i zvláštní výraz očí, který u ní též ještě nikdy nespatřil. Ale slova, která pronášela, se mu zdála moudrá, proto o nich začal přemýšlet.

     I Morna byla překvapena, co že to vycházelo z jejich úst. Jako kdyby to ani nebyla ona, kdo promlouval. Ale s celou tou řečí se musela ztotožnit. Cítila, že jest to pravé, po čem její nitro stále toužilo a srdce volalo.

     Od té doby se Angus přestal zaobírat povstáním, vrátil se ke své kovářské práci, ale ve volných chvílích si stále něco maloval a zapisoval. Pak jednoho dne předložil Morně návrhy na založení jakési osady či malého městečka a také předestřel zákony, které by měli všichni obyvatelé městečka dodržovat. Městečko by bylo též obehnané jakousi obranou zdí a na nejvyšším bodě by měl být postaven malý chrám k uctívání Boha.

     Morně se ten návrh velice líbil.

     Angus tento návrh ukázal i některým svým přátelům z města i okolí. Mnohým lidem se to zalíbilo a tak se vypravili vyhledat vhodné místo k vybudování.

     Našli krásné místo u pobřeží moře s docela levnými pozemky. Podél pobřeží se tyčily vysoké skály, které jim též měly zajistit ochranu. Zároveň zde byla příležitost i k rybaření. Navíc bylo v blízkosti malé jezero se sladkou vodou. Byli to zkrátka ideální podmínky.

     Všichni prodali své domy, vzali své veškeré úspory a dali je do společné pokladnice. Nikdo se nezlobil, že přinesl více peněz, než ten druhý.

     Ze společných peněz zakoupily pozemky a ještě jim zbylo na výstavbu.

     Nejprve si postavili prozatimní chýše z kamení a jílu. A potom již začali s výstavbou skromných, avšak krásných, ušlechtilých domů. U některých byly i malé dílny na řemeslnou výrobu. Také se začal stavět chrám a obranná zeď. Každý přiložil ruku k dílu, dával ze svého umění to nejlepší a nechával si záležet na každém detailu. Vždyť to mělo být příkladné město.

    Život a práce v nově založeném městečku se tedy pomalu rozbíhali. Občas se stalo, že se někdo nepohodl. Ale díky zavedeným zákonům, se vše spravedlivě rozřešilo a většinou nikdo neprotestoval. Tvořila se tam tedy docela hezká harmonie.

     Městečko začalo svým zvláštním kouzlem přitahovat lidi z okolí. Přicházeli, aby se podívali, co zvláštního se tam děje. Již vzezření obytných domů bylo jiné a mnohem krásnější, než všude jinde. I oděvy obyvatel vypadali krásně. Nebyli sice zhotoveny z drahých látek, jaké nosívala šlechta, ale byli krásně zdobené výšivkou nebo dřevěnými korálky či drobnými škebličkami. Zkrátka dýchalo to na ně něčím zvláštním a krásným.

     Někteří se velice zajímali o život v tomto městečku. A někteří se tam chtěli dokonce nastěhovat. Ale nebylo tam již místa pro další lidi a další domy. Proto je obyvatelé nabádali, aby si vystavěli své další nové městečko. Dokonce jim nabídli, že jim poradí dle svých zkušenností.

     Mnozí však, když slyšeli o té velké námaze či o dodržování zákonů a nebo o tom, že by museli obětovat své úspory, raději od toho upustili a navrátili se ke svému původnímu životu. Ale některé to oslovilo a začali budovat z jedné malé téměř opuštěné vesnice další krásné městečko.

     Jednou v noci do městečka chtěla zavítat také banda loupežníků. Ale lup se jim nezdařil. Dokonce někteří lupiči přišli i o život. Městečko bylo totiž dobře střežené a zabezpečené.

     Také přijela jednou skupina vojáků, kteří požadovali příliš vysoké daně. Daně jim obyvatelé městečka sice odevzdali, ale ne ve výši, kterou požadovali. Když však vojáci zahlédli vysoké hradby a skvělou výzbroj, sebrali to, co dostali a odjeli. Pokoje jim to však nedalo.

     Ale Morna i Angus byli moc šťastní. Jejich život se stal naplněný. Morna dokonce otěhotněla a narodil se jí syn, kterému dala jméno Gordon po svém otci.

     Městečko stále vzkvétalo, ač zvenčí přicházelo mnoho nepokojů a útoků, kterým museli čelit.

     Nedaleko se však začala budovat další dvě podobná městečka po vzoru prvního.

     Morna a Angus již přestali být na útěku a to i ve svém nitru, jelikož došli svého cíle. Dávali lidem vzor harmonického života, který neustále rozvíjeli až do svého odchodu ze Země.

  Dana M.

  (Závěrečná část)

Převzato : www.ao-institut.cz


 


Komentování tohoto článku je vypnuto.