Každý je pánem svého vlastního vesmíru!

Napsal Zenavesvetle.cz (») 22. 5. v kategorii SLOVO Pána Ježíše Krista, přečteno: 14×

1. Každý je nejzazším pánem svého života a středem svého vlastního vesmíru. Je tedy výhradním, oprávněným a zákonným vlastníkem svého vlastního, jedině jemu náležejícího vesmíru z Nejvyššího. Toto uspořádání pochází z Absolutní přirozenosti Nejvyššího, která se promítá do každé sentientní entity, tedy do každé lidské bytosti.
To je velmi důležité základní zrnko duchovní pravdy. V průběhu dějin lidského duchovního úpadku a budování zvyků, tradic a kultur byla ale tato pravda odchýlena, zvrácena, zmrzačena a zprofanována na zevní, vnější, hmotné vlastnictví fyzických statků, které mají shora popsanou duchovní souvztažnost. Ale takovýmto zacházením byl ztracen pravý význam a zardousila se pravda.
2. Existuje nekonečný počet a nekonečná rozmanitost individuálních vesmírů, které vzaty společně v jejich celku vytvářejí jeden jedinečný a úplný supervesmír, kletý patří každému a jemuž patří každý. Takový supervesmír se jeví Nejvyššímu jako jediný jednotlivec - velká sentientní entita. Při takovém pojetí vše, co jedinec má, patří všem, a to, co mají všichni, patří tomuto jednotlivému jedinci.

Toto je základním zrnkem pravdy takového pojetí. Ale jako pojem vlastnictví bylo také pojetí kolektivismu zcela zvráceno, deformováno a zmrzačeno obrácením jeho významu k vnějšímu, materiálnímu a fyzickému vlastnictví, na které nemá nikdo právo, neboť patří celému společenství. Jedinec je vlastnictvím takového kolektivu nebo společenství. To vedlo k rozvoji tradic, zvyklostí a kultur, které zcela udusily počáteční zrnko pravdy, které obsahovaly.

3. Cokoli nastává, probíhá a slévá se v něčím životě, vzniká vždy, v jeho nejniternějším já. Je to vždy „uvnitř“, tudíž je to čistě subjektivní. Chápat toto „uvnitř“ lze kvůli povaze jeho subjektivního obsahu jen z tohoto „uvnitř“. Nikdo z „vně“ ale nemůže zaujmout pozici něčího „uvnitř“. To by se rovnalo zanechání vlastního života, což je holou nemožností. Taková situace vede k rozvoji pojetí SOUKROMÍ. „Uvnitř“, které je u každého subjektivitou nejniternějšího stupně, je zcela privátní a nelze je prostoupit nebo pojmout z „vně“ čili zvnějšku.

Toto je třetí základní pravdou těchto pojetí. Nyní je chápání, definování, vysvětlení, popis a pojímání takového stavu a procesu soukromí zkresleno, zvráceno a zmrzačeno požadavky, projekcemi, nevědomou akceptací, omezeními, zákazy, příkazy a nařízeními konvencí, tradic a kultur, které rdousí pravý duchovní význam soukromí a pohřbívají skutečnou pravdu tohoto pojetí.

Aby se mohla znovu nastolit počáteční funkce pravého významu těchto pojetí, musí se tato zrnka pravdy očistit a vyčistit ode všech zkreslení a nesprávných zacházení v lidských systémech, aby se tak mohla řádně včlenit do duchovního obrození a využít pro zahájení nového duchovního pokroku.

Veškerá zrnka pravdy, která se odlučují ze všech lidských systémů, jsou shromážděna dohromady, aby vytvořila jeden konglomerát, který je diferencovaný, oddělený a zcela odloučený od zdrojů zkreslení, mrzačení a zvráceností. V takové formaci se zrnka pravdy mohou stát zbraní, se kterou lze účinně a úspěšně bojovat se všemi zly a nepravdami, které nyní zabraňují lidem v duchovním obrození a zahájení nového duchovního pokroku.

Uznání a přijetí těchto pravd, přilnutí k nim a jejich náležité užívání se správnou motivací je jedním z nástrojů, kterými lze zahájit otevření všech úrovní a bytí. Zároveň vede k důkladným změnám v lidském sebepojímání, sebezobrazování a chování.

Více:
ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI
ČÁST II: DUCHOVNÍ OBROZENÍ
11. KAPITOLA 4.


Komentování tohoto článku je vypnuto.