Pravdivá historie vašeho vzniku jako lidské bytosti

Napsal Zenavesvetle.cz (») 22. 9. v kategorii SLOVO Pána Ježíše Krista, přečteno: 90×

 

Bůh především netvoří věci a bytosti z ničeho. To by bylo porušením Jeho vlastního řádu a principu. Stvoření věcí a bytostí slovem Svých úst, za druhé, neznamená, že Bůh vyřkne slovo a toto slovo se stává skutkem. Toto je popis doslovného smyslu Bible. Co to skutečně znamená, je to, že každé Jeho slovo je čistá pravda a moudrost, a to, že Božská ústa označují Jeho lásku a dobro.

Takže Nejvyšší stvořil/stvořila Své Stvoření v jeho původní formě ze Své lásky a dobra (ústy) prostřednictvím Své moudrosti a pravdy (slovem). Protože je Nejvyšší v Sobě ryzí Láskou i Dobrem a čistou Moudrostí i Pravdou, stvořil vše ze Sebe a Sebou, ne z ničeho či nesmyslnými, prázdně znějícími slovy. Jak tento proces stvoření nastal, bylo popsáno v „Základech lidské duchovnosti“ a ve „Čtvero pojetí duchovní struktury Stvoření“, kam se odkazují všichni zájemci. Popis tohoto procesu stvoření by byl příliš složitý a mimo rozsah této knihy. Zde postačí říci, že stvoření se neodehrálo a neodehrává v čase a prostoru, jak by vás k této víře vedl vědecký a biblický doslovný přístup. Veškeré stvoření se odehrává vně či bez času a prostoru. Proto hovořit o čase a místě (prostoru) v procesu stvoření je úplným bláznovstvím. Čas a místo se uvedly v procesu stvoření relativně k pozici nejrůznějších nebeských těles a ke vztahům jejich obyvatel mezi sebou navzájem.

Pro nás, kdo máme co činit jen s časem, místem a jednotkami a ničím jiným, je obtížné pochopit, co to skutečně znamená stvoření bez času a prostoru. Jak je to možné?  Nemáme žádnou, konkrétní představu či srovnatelnou ideu, této situace. To nejlepší, co můžeme v tomto ohledu udělat, je srovnání času, prostoru a jednotek s našimi vlastními zkušenostmi různých stavů a kondic. Jsme-li účastni příjemných, krásných, klidných a šťastných událostí, čas se pro nás stává bezvýznamným, a později jsme ohromně překvapení, když se dovíme, kolik času uběhlo.

Opak je také pravdou: Když je někdo unuděn takříkajíc k smrti, každá minuta se vleče jako hodina. Když někdo řídí vůz a má něco důležitého na mysli, spontánně vchází do hlubokého transu. Přitom se zdá, jako by vůbec neexistovala vzdálenost mezi bodem jeho výjezdu a místem určení. Náhle je tu, aniž by si pamatoval, jak tato cesta probíhala. Jsme-li však na straně druhé znuděni, celý výlet se nám zdá velmi dlouhý a obtížný.

Tyto příklady poskytují přibližnou představu toho, jaké je to něco dělat bez přítomnosti času a prostoru či místa. Stačí si uvědomit, že Nejvyšší není omezen/omezena žádným časem a prostorem, a tudíž tvoří bez času a prostoru. (Tvar On/Ona požívám proto, že Nejvyšší v Sobě obsahuje rovný podíl všech principů maskulinity a femininity. Žádný princip nemá přednost před druhým, jak je tomu zde u lidí na Zemi.)

My ale v lidské řeči nemáme slov, která mohou vyjádřit tento stav bezčasové, bezprostorové kondice, z níž Nejvyšší tvoří. Naneštěstí je náš jazyk z jistých důležitých duchovních důvodů vybudován z prvků času a prostoru a používá slova svázaná s časem a prostorem. Proto ať se snažíme popsat a pochopit cokoli, popisujeme a chápeme to v pojmech času a prostoru. Je to v současnosti jediná nám dostupná řeč. Jak uvidíte později, nebyla tato situace vždycky taková.

Takže jak věda, tak i Bible je ve svých popisech událostí značně omezena typem tohoto jazyka a jeho schopností se náležitě vyjadřovat. Nic jiného nemáme nyní k dispozici, a abychom byli přesní, nebylo k dispozici několik posledních milionů roků.

Biblický výčet stvoření není popisem fyzického stvoření planety Země v čase a prostoru, je to vůbec něco zcela jiného. Zdá se být rozumným, že Bible jako duchovní kniha, psaná pro duchovní výchovu lidí, by se měla zabývat takovými neduchovními předměty, jako je fyzické stvoření planety Země a jejích obyvatel?  Je více pravděpodobné, že příběh stvoření popisuje nějaké duchovní události či procesy, ale je spjat s našimi lidskými pojmy času, místa a hmotné existence.

Je-li to pravda, co nám tedy Bible Svatá říká?

Jak bylo před více jak dvěma sty léty zjeveno Nejvyšším prostřednictvím velkého švédského vědce, filozofa, mystika a teologa Emanuela Swedenborga, je Svatá bible psána v SOUVZTAŽNOSTECH, čili v ZÁSTUPNÝCH VÝZNAMECH. Každé slovo Bible svaté obsahuje něco čistě duchovního, což je reprezentováno svým doslovným smyslem. Takže to, co v Bibli čtete v doslovném smyslu, je jen zdánlivá pravda obsahující skutečnou PRAVDU DUCHOVNÍ. Uvažme například, že používáme současný jazyk, když říkáme, že „Slunce vychází“ a „Slunce Zapadá“. Každý ví, že to není pravda. Je to jen zdání pravdy. Skutečnou pravdou je to, že se Země otáčí kolem své osy a obíhá kolem Slunce. Tato situace vytváří iluzi jakoby se pohybujícího Slunce, zatímco se ve skutečnosti pohybuje Země kolem Slunce. Toto je dobrý příklad toho, co je skutečná pravda a její zdání. Často není to, co se zdá být pravdou, nutně pravda sama.

Aby se pro řádné pochopení tato situace ilustrovala, krátce si vyložme prvních pět veršů kapitoly první Geneze v Bibli svaté. To nám dá představu toho, jak by se biblická líčení měla řádně vykládat.

Verš 1 Geneze: „Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi.“ „Na počátku“ znamená „dny věčnosti“ a první krok, kdy lidská bytost započala proces změny od bytí negativní, zlou, nevědomou a protivnou, žijící v pozici vzhůru nohama k tomu, aby se stala pozitivní, dobrou, progresivní a umísťující vše do správně nastavené pozice. „Bůh“ v této konotaci označuje Pána Ježíše Krista, Vykupitele, Toho, Kdo utváří od početí, Tvůrce a Stvořitele. „Nebesa“ znamenají niterného člověka a Niternou mysl každého. (Nebeské království je uvnitř.). Slovo „a“ označuje vnitřní mysl každé lidské bytosti, jež spojuje nebe a zemi: NebeNiterná mysl, „a“ – vnitřní mysl, čili spojení se zemí.Země“ zde znamená vnějšího člověka či vnější vědomou, dennodenní mysl, z níž lidští tvorové na planetě Zemi odvozují vše ve svém žití. Více o těchto myslích viz další kapitolu.

Verš 2: „Země neměla formu a byla prázdná; a temnota byla na tváři propasti. A duch Boží se vznášel nad tváří vod.“

Země neměla formu“ znamená, že lidská bytost neměla před proměnou nic z pravdy. Ve své vnější mysli neměla žádné vhodné poznání či chápání. „Pustá“ znamená, že v její vnější mysli nebylo nic dobrého nebo pozitivního. Výsledkem této situace, jež je nedostatkem jakékoli pravdy a dobra, je „temnota“. Ta znamenala bláhovost, hloupost a nevědomost lidí o všech věcech, které se jich týkají, o jejich pravé esenci a substanci, ohledně Boha, Stvoření a víry v Boha. Takže se týká všeho duchovního a nebeského a v nejzazším smyslu všeho, co se vztahuje k otázce, „kým skutečně jste a proč jste zde“ a k dalším závažným otázkám.

Tvář propasti“ znamená všechny vnější, zevní, neužitečné činnosti negativních lidí z pozice vědomé vnější mysli před jejich proměnou. Pouze tyto vnější, zevní a neužitečné činnosti jsou lidmi považovány za život. Z tohoto pojímání vznikají všechny druhy nesprávných závěrů a systému pověr o tom, kým vskutku jste, proč jste zde, co je to život a Stvoření, co je to Bůh, a o všech dalších důležitých otázkách.

Duchem Božím“ se míní milosrdenství Pána Ježíše Krista, které se „vznáší“ či pohybuje nad takovými věcmi, jež jsou uschovány, skryty či uloženy u každého v jeho Niterné mysli. Tato část mysli u každého se v Bibli Svaté nazývá „zbytky“ či „pozůstatky“. Zachovávají náležité poznání toho, co se skutečně stalo s lidským životem na planetě Zemi, jak život vznikl, jak Stvoření nastalo, proběhlo a stalo se. Tato znalost je skryta a nemůže vyjít na světlo, pokud se ve všem spoléháme na vnější vědomou mysl a vše odvozujeme z ní a z jejích mýtů, iluzí a zvráceností vycházejících z takzvané pozice vzhůru nohama. Prvním krokem při objevování vchodu do naší Niterné mysli je náhrada těchto mýtů, iluzí, perverzí – a pozice vzhůru nohama – náležitou a vhodnou znalostí toho, co je skutečně dobré, skutečně pravdivé, a tudíž skutečně reálné. Toto pravé poznání je uloženo v našich Niterných myslích a nazývá se „tváří vod“.

Verš 3: „I řekl Bůh“ znamená, že Pán Ježíš Kristus nás ve Svém milosrdenství vede z nitra, z naší Niterné mysli, kde je Pán vždy přítomen. Božským řízením jsme přivedeni k poznání, uvědomění a uznání faktu, že mnohé věci, které považujeme za pravdivé, skutečné a dobré, ve skutečnosti pravdivé, dobré a skutečné nejsou. Počínáme chápat, že jsou falešné, zlé a neskutečné. Tento význam je zjeven slovy: „Budiž světlo“. Ve chvíli, kdy je „světlo“, si uvědomíme, že jedině Pán Ježíš Kristus je skutečným světlem, pravou realitou, a že je Sám a ze Sebe dobrem a pravdou. Také to znamená, že si poprvé uvědomujeme, že mnohé věci našeho života, které považujeme za dobré, fakticky dobré nejsou. Namísto toho se odvozují či vyvěrají z naší sebelásky či sobectví a z naší lásky k zevním, vnějším, chvilkovým a pomíjivým věcem tohoto světa, což je nakonec sebezničujícím a ničivým vzhledem k ostatním. Nemohou být proto nijak dobrými a prospěšnými. Takže vidíme, že mnohé věci, které považujeme za pravé, nejsou fakticky pravé, protože podporují, ospravedlňují, omlouvají a zdůvodňují naše nesprávné lásky, náš egoismus a naše nesprávné systémy víry. Také nás vedou k tomu, abychom lpěli a byli závislí na vnějších, přechodných, dočasných, nereálných, iluzorních a neužitečných věcech, které vládnou našimi pozemskými životy. Jakmile máme toto vědomí, „je v nás světlo“. Toto světlo umožní, aby dozrál druhý krok.

Verš 4: „A Bůh viděl, že světlo bylo dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy.“

A Bůh viděl, že světlo bylo dobré“ se vztahuje k našemu uvědomění a uznání faktu, že v naší zevní, vnější vědomé mysli se nenachází žádné dobro a žádná pravda. Ukazuje se, že veškeré dobro a pravda je „uvnitř“, přichází z naší Niterné mysli, od Pána v naší Niterné mysli, obzvláště a pouze od Pána v naší Niterné mysli. Toto uvědomění je dobré, a tudíž odráží fakt, že poprvé jasně vidíme (máme takříkajíc „světlo“), odkud přichází pravé dobro a skutečná pravda. „Toto jasné vidění“ je především „dobrem“, které přijímáme od Nejvyššího, Kdož sídlí v naší pravé Niterné mysli. Toto „jasné viděnínyní umožňuje jasné rozlišování mezi tím, co je dobré a pravdivé, to jest od Nejvyššího, a tím, co je zlé a nepravdivé, to jest z naší zevní, vnější vědomé mysli, čili z našeho vlastního sobeckého ega. To je pravý význam slov: „A Bůh oddělil světlo od tmy.

Verš 5: „Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí. Takže večer a ráno bylo prvním dnem.“

Tato slova označují, že cokoli přichází od Boha, Pána Ježíše Krista a naší pravé Niterné mysli, lze srovnávat se dnem a denním světlem. A co přichází z našeho vlastního sobeckého já a jeho vnější, zevní vědomé mysli, lze přirovnat k noci a tmě.

Večerem“ se zde míní vše, co bylo před tím, než jsme si uvědomili všechny tyto předešle popsané záležitosti, neboť to je stav žádného náležitého poznání, chápání, víry či pravdy. V takovém stavu jsou věci temné a matoucí. Jsou zastíněny jako v noci.

Ránem“ se v tomto případě myslí vše, co následuje poté, co si uvědomíme skutečných stav věcí. Takže „ráno“ znamená být ve světle, to jest znát pravdu a mít správné, pravdivé a náležité poznání toho, jaké věci skutečně jsou. To je to, co je pravou vírou.Večer“ v obecném smyslu označuje všechny věci, které jsou naše vlastní, které jsou v našem vědomí a v naší nejnižší nevědomé mysli a v našem zevním životě.Ráno“ znamená všechny věci, které jsou Pána Ježíše Krista a z Pána Ježíše Krista, Kdož je Nejvyšším, Jedním Nedělitelným Bohem, a z naší Niterné mysli. Toto uvědomění a uznání je tím, co je označeno „prvním dnem stvoření“. Je to první krok našeho opětovného duchovního probuzení, poznání, naší duchovní restrukturalizace a závěrečné transformace z bytí negativní, zlou a nevědomou lidskou bytostí (ovládanou vnějším zevním typem života plného deformací, falešností a zel i sobectví) do pravých lidských bytostí. Můžeme se pak stát vysoce vyvinutými duchovními bytostmi, které vše odvozují ze stavu nepodmíněné lásky a moudrosti, což znamená z Nejvyššího, Nejvyšším, prostřednictvím Nejvyššího a s Nejvyšším.

Jak z tohoto ilustrativního příkladu můžete vidět, tyto věci popsané v první kapitole Svaté bible se nijak zvlášť nezabývají fyzickým stvořením planety Země a lidstva v čase a prostoru, ve dnech a v nocích. Namísto toho tato kapitola obsahuje sedm progresivních kroků a stavů proměn:

1.  reformaci

2.  regeneraci

3.  osvícení

4.  opětovné probuzení

5.  opětovné poznání

6.  restrukturalizaci

7.  transformaci -

- lidské bytosti. Tato lidská bytost je postupně transformována Nejvyšším z „prázdnoty, nicoty a temnoty“ vnější vědomé mysli (která je vybudována z mýtů, iluzí a pseudopoznání) se všemi jejími falešnými, zkreslenými, zlými a negativními ideami do vysoce vyvinuté duchovní bytosti (čili do toho, co Swedenborg nazýval nebeským člověkem).

Takto přicházíme ke správnému „obrazu a podobě“ Boha, čili pravému nebi v lidské formě. Tento stav nebes v nás je stavem lásky, moudrosti, dobroty, pravdy a míru. Nazývá se proto sedmým dnem, v kterém Bůh spočinul od všeho, co učinil/učinila. „Spočinout“ v tomto spoluoznačení doslovně neznamená fyzicky nic nedělat, jak by doslovný smysl naznačoval. Spíše se to má vykládat jako stav neustálého důkladného, hluboce niterného klidu a uspokojení, který vyvěrá z nepodmíněné lásky a moudrosti.

Jestliže by Bůh skutečně fyzicky odpočíval a nedělal nic, veškeré Stvoření by zahynulo. Funkce stvoření je řádně udržována neustálým, nepřerušovaným tvořivým úsilím Nejvyššího. Sedmý den, čili sabat, je stavem osvobozeným od konfliktů a problémů. Dodržovat sabat znamená držet se stranou konfliktů, problémů, stresů, napětí a veškeré ostatní negativity. Doslovně to neznamená, že v jednom zvláštním dni nemusíte nic dělat.

Existuje však důležitý duchovní PRINCIP VYVAŽOVÁNÍ našeho dennodenního žití. Tento princip požaduje, abychom věnovali stejnou pozornost odpočinku, humoru, zábavě, hře a relaxaci. To se dělá za účelem udržení dobrého duchovního, duševního a fyzického zdraví. Takto můžeme být v dobré pohodě, abychom splnili naše důležité poslání a poskytli lepší užitek ku všeobecnému prospěchu, společnému blahu a sdílení se všemi.

Nyní můžete vidět, jak se celá Svatá Bible má pojímat, vykládat a chápat. (Existuje přesně třicet pět knih Starého a Nového zákona obsahujících tento vnitřní smysl, které se mají takto pojímat. Zbytek neobsahuje tento vnitřní smysl. Aby se poznalo daleko více o této záležitosti v Bibli Svaté, odkazuje se na kapitolu osmnáctou v knize „Realita, mýty a iluze“. Také je o tom možno seznat v Swedenborgových spisech, obzvláště v jeho „Čtyřech doktrínách“ – Doktríně druhé, týkající se Svatého písma.)

Je omylem si myslet, že Nejvyšší stvořil nejprve fyzický Vesmír a jeho obyvatele. Naopak, ve své původní formě byl fyzický Vesmír se svými obyvateli stvořen poslední. (Nejvyšší však tvoření nových věcí nikdy nezastaví, stvoření je tudíž neustálým věčným procesem.)

Kdo jsi a proč jsi zde?

http://www.vesmirni-lide.cz/svetelna_knihovna/cz_kdo_jsi_a_proc_jsi_zde.htm

https://www.dropbox.com/s/dqkmafpokc0ighl/Kto%20si%20a%20pre%C4%8Do%20si%20tu.pdf?dl=0


Komentování tohoto článku je vypnuto.