Pravé náboženství

Napsal Zenavesvetle.cz (») 6. 9. v kategorii SLOVO Pána Ježíše Krista, přečteno: 41×

JAKÉKOLI VNĚJŠÍ OVLIVŇOVÁNÍ TOHO, ABY NĚKDO BYL DUCHOVNÍM, NEVYCHÁZÍ Z JEDINCOVY SVOBODNÉ VOLBY, ALE Z OČEKÁVÁNÍ JISTÉHO CHOVÁNÍ BEZ JAKÉHOKOLI OHLEDU NA VNITŘNÍ MOTIVACI.

PRAVÝM ÚČELEM NÁBOŽENSTVÍ v jeho ryzí podobě je

ZDŮRAZŇOVAT NITERNÉ POZNÁNÍ SKUTEČNOSTI,

že VŠE NASTÁVÁ, PROBÍHÁ A STÁVÁ SE POUZE Z JEDNOHO ZDROJE - NEJVYŠŠÍHO

a že USTANOVENÍ ŘÁDNÝCH A SPRÁVNÝCH POSTOJŮ, VZTAHŮ A POZIC VZHLEDEM K NEJVYŠŠÍMU JE TÍM, CO USTANOVUJE PRAVÝ ŽIVOT KAŽDÉ ŽIJÍCÍ SENTIENTNÍ ENTITY A JEJÍ DUCHOVNOSTI.

Jelikož je toto ustanovení v pravém smyslu MOŽNÉ JEN Z NEJNITERNĚJŠÍHO DUCHOVNÍHO STUPNĚ jakékoli vědomě vnímající entity a Z NITERNÉHO UZNÁNÍ NUTNOSTI TAK UČINIT VE SVOBODNÉM A NEZÁVISLÉM DUCHU, nemohou pocházet žádné ZEVNĚJŠÍ NÁTLAKY, POŽADAVKY A PŘEDPISY, OBŘADY A CEREMONIE z pravého náboženství.

Pravé náboženství má na mysli jen jeden účel - SPOLEČNÉ DUCHOVNÍ BLAHO VŠECH. Takové společné duchovní blaho JE VŽDY URČENO VNITŘNÍMI SKLONY VNĚJŠÍHO CHOVÁNÍ A VNĚJŠÍCH AKTIVIT U KAŽDÉHO.

Vyplývá-li něčí sklon Z TOUHY PO VĚTŠÍM A VĚTŠÍM DUCHOVNÍM POKROKU PO ŽITÍ ŽIVOTA, KTERÝ SE VÍCE A VÍCE PŘIBLIŽUJE K NEJVYŠŠÍMU A JEHO/JEJÍM ABSOLUTNÍM KATEGORIÍM A PRINCIPŮM, NACHÁZÍ SE TENTO JEDINEC V PRAVÉM DUCHOVNÍM NÁBOŽENSTVÍ.

Společné duchovní blaho z tohoto počínání a sklonu vyplývá ze skutečnosti, že ČÍM VÍCE SE KDO STANE DUCHOVNĚJŠÍM, TÍM VÍCE SE STÁVÁ SAMÝM SEBOU, a ČÍM VÍCE SE KDO STANE SAMÝM SEBOU, TÍM VĚTŠÍ A KVALITATIVNĚJŠÍ JE JEHO PŘÍSPĚVEK PRO VŠEOBECNÝ PROSPĚCH VŠECH.


Významné je zde to, že SNAHA BÝT VÍCE DUCHOVNÍM JE VLASTNÍ TOUZE BÝT UŽITEČNĚJŠÍM VŠEM KVŮLI VŠEM. To je to, co činí někoho skutečně samým sebou, a tedy skutečně duchovním.


Toto určení se může uskutečnit POUZE UVNITŘ INDIVIDUA BEZ JAKÉHOKOLI VNĚJŠÍHO VLIVU.


JAKÉKOLI VNĚJŠÍ OVLIVŇOVÁNÍ TOHO, ABY NĚKDO BYL DUCHOVNÍM, NEVYCHÁZÍ Z JEDINCOVY SVOBODNÉ VOLBY, ALE Z OČEKÁVÁNÍ JISTÉHO CHOVÁNÍ BEZ JAKÉHOKOLI OHLEDU NA VNITŘNÍ MOTIVACI.


Původně neexistovalo žádné VNĚJŠÍ NÁBOŽENSTVÍ, známé teď u pseudočlověčenstva. Původně byla ZNALOST DUCHOVNÍCH PRINCIPŮ U KAŽDÉHO VLOŽENA DO JEHO DUCHA A DO JEHO MYSLI s uvědoměním, že NIKDO NEMUSÍ SETRVÁVAT U TĚCHTO PRINCIPŮ, když nechce. S touto znalostí a svobodou volby bylo také vloženo POZNÁNÍ DŮSLEDKŮ JAKÉKOLI VOLBY. Toto je pravým duchovním náboženstvím.

TAKOVÉ CHÁPÁNÍ NÁBOŽENSTVÍ ALE PSEUDOTVŮRCI ÚPLNĚ VYMAZALI Z MYSLI LIDSKÝCH TVORŮ.


Jak se před tím uvádí, jsou SOUČASNĚ EXISTUJÍCÍ LIDSKÉ BYTOSTI výsledkem podvodného napálení zfabrikovaného pseudotvůrci ZA ÚČELEM ZNIČENÍ DUCHOVNOSTI.

Takovouto fabrikací nastává VYMÍSTĚNÍ A OBRÁCENÍ VŠECH PRINCIPŮ. Proto se VEŠKERÝ DŮRAZ KLADE NA ZEVNÍ HODNOTY, což určuje, zakládá a ovlivňuje funkci jakéhokoli moderního náboženství.

V této souvislosti se NÁBOŽENSTVÍ NESTÁVÁ JIŽ VNITŘNÍ ZÁLEŽITOSTÍ A INDIVIDUÁLNÍ VOLBOU A UVĚDOMĚLOSTÍ, ALE JEN PŘEDMĚTEM SLEDU URČITÝCH PŘEDPISŮ, PRAVIDEL, CEREMONIÍ, OBŘADŮ A VNĚJŠÍCH ŽIVOTNÍCH STYLŮ,KTERÉ SE NIJAK NEODVOZUJÍ Z NITERNÉHO, A TEDY Z DUCHOVNOSTI.


Ve své podstatě a formě neobsahuje v sobě takové náboženství NIC Z DUCHOVNOSTI SAMÉ.


Jelikož je obsah takových náboženství vybudován z vnějších pozic a žádostí, NEBERE OHLED NA JAKÉKOLI INDIVIDUÁLNÍ POTŘEBY. Namísto toho se vytváří STEREOTYP ČI STANDARD, co se týče toho, jaké by mělo být náboženství a co by mělo být jeho funkcí, který je promítnut do každého a JE JÍM PROPÍRÁN JEHO MOZEK.

Takové náboženství vytváří

STEREOTYP BOHA,

STEREOTYP DUCHOVNOSTI,

STEREOTYP NÁBOŽENSTVÍ

A STEREOTYP ŽIVOTNÍHO STYLU.

Jelikož jsou VŠECHNY STEREOTYPY JEN PROJEKCEMI VNĚJŠÍCH OČEKÁVÁNÍ A TUŽEB v různých situacích a těch, kdo je produkují, mnohá náboženství vstupují do jsoucna a bytí v souladu s požadavky těchto situací.

Nedostatek duchovnosti v těchto situacích je OCHUZUJE O SJEDNOCUJÍCÍ PRINCIP.

SJEDNOCUJÍCÍ PRINCIP JE ŽIVOTEM PRAVÉ DUCHOVNOSTI.

Proto jsou JEDNOTLIVÉ SKUPINY NAVZÁJEM INTOLERANTNÍ A DOGMATICKÉ ve svém sebeospravedlňování se a ve své pseudovýjimečnosti. Protože jsou členové pseudočlověčenstva ve své přirozenosti poháněni K VNĚJŠÍM HODNOTÁM, mají sklon se shlukovat kolem jakékoli dané situace, která je určena potřebou DRŽET SE FALEŠNÝCH HODNOT.

TAKOVÉ SHLUKOVÁNÍ VEDE K VYTVOŘENÍ GRANDIÓZNÍCH TRADIC A ZVYKŮ V JEJICH ZVLÁŠTNÍCH KULTURÁCH, které pak určují obsah, účel, funkci a význam jakéhokoli náboženství.


V pravém smyslu tedy NÁBOŽENSTVÍ V TÉTO SITUACI NEUČÍ LIDI NIČEMU NOVÉMU, ale pouze UDRŽUJE TRADIČNÍ A KONVENČNÍ PŘÍSTUP K POJETÍ NEJVYŠŠÍHO A DUCHOVNOSTI.

Není a NEMŮŽE ZDE BÝT DŮRAZ NA INDIVIDUÁLNÍ, VNITŘNÍ ODPOVĚDNOST za ustanovení pravého vztahu s vlastním Stvořitelem, ale

DŮRAZ SE KLADE NA NÁSLEDOVÁNÍ TRADIC A ZVYKŮ BEZ JAKÉKOLI ZMĚNY.

Jelikož je PRAVÁ DUCHOVNOST POJÍMATELNÁ POUZE V RÁMCI NITERNÉ SVOBODY VOLBY JEDNOTLIVCE A JEHO NEZÁVISLOSTI, cokoli, co nebere ohled na takové úvahy, nemůže mít žádnou duchovnost.


Proto VŠECHNA EXISTUJÍCÍ NÁBOŽENSTVÍ NA PLANETĚ ZEMI BEZ JAKÉKOLI VÝJIMKY NEOBSAHUJÍ VE SVÉ ESENCI A SUBSTANCI VŮBEC ŽÁDNOU DUCHOVNOST, A PROTO JSOU V NEJZAZŠÍM SMYSLU BEZ UŽITKU.


Naneštěstí nejsou jen bez užitku, ale JSOU TÉŽ EXTRÉMNĚ NEBEZPEČNÁ, neboť udržováním tradic a zvyků se snaží tvrdě ZARDOUSIT COKOLI TVOŘIVÉ, NOVÉ A DYNAMICKÉ. Toto úsilí nakonec VEDE K DUCHOVNÍ SMRTI, což může dokonce vyústit ve fyzické zničení člověčenstva.

Je třeba si pamatovat, že


KAŽDÁ KONTRAPRODUKTIVNÍ DUCHOVNÍ AKCE MÁ SVOJI

KONTRAPRODUKTIVNÍ FYZICKOU ČI HMOTNOU REAKCI.


Toto je ZÁKON SOUVZTAŽNOSTI.

Takové ZNIČENÍ DUCHOVNOSTI BYLO PŮVODNÍM ÚČELEM, S JAKÝM PSEUDOSTVOŘITELÉ ZFABRIKOVALI PSEUDOČLOVĚČENSTVO.

Ale V KAŽDÉ NÁBOŽENSKÉ DOKTRÍNĚ JSOU ZRNKA PRAVDY, neboť všechny tyto doktríny ZDŮRAZŇUJÍ DUCHOVNÍ PRINCIPY.

DŮRAZ NA TYTO PRINCIPY JE SPRÁVNÝ, ale jejich definice, jejich obsah, jejich chápání a jejich aplikace jsou ZVRÁCENÉ, NESPRÁVNÉ A PŘEKROUCENÉ. To ale pomáhá si jasně uvědomit, co není pravým náboženstvím.

P.D. Francuch: Základy lidské duchovnosti, 1996


Komentování tohoto článku je vypnuto.