Hora a modlitba

Napsal Zenavesvetle.cz (») 25. 4. 2016 v kategorii Z četby, přečteno: 1242×

Jezus

Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil.

Matouš 14:23

Napadlo vás někdy, že milovat můžete, jen když jste sami? Co to znamená milovat? Znamená to vidět osobu, věc nebo situaci takové, jaké skutečně jsou, a ne jak si je představujete, reagovat na ně tak, jak si zaslouží. Nemůžete milovat něco, co ani nevidíte.

A co vám brání ve vidění? Vaše pojmy, kategorie, předsudky a projekce, potřeby a lpění, nálepky, které jste si na základě prostředí a dosavadních zkušeností vytvořili. Vidět je ten nejnáročnější úkol, jaký vůbec může lidská bytost podstoupit. Neboť vyžaduje ukázněnou a bdělou mysl, a většina lidí mnohem radši upadne v mentální lenost, než by si dávala tu práci vidět každou osobu i věc nově v každičkém okamžiku.

Už opustit svou pozici ve vnějším světě je dost náročné. Ale vidění vyžaduje něco ještě bolestnějšího. Zbavit se vlády, kterou nad vámi uplatňuje společnost; vlády, jejíž chapadla natolik vrostla do samotných kořenů vašeho bytí, že zbavit se jich znamená roztrhat sám sebe na kusy.

Chcete-li tomu lépe porozumět, představte si malé dítě, kterému dají okusit drogu. Jak se mu droga dostává do těla, stane se závislé a celá jeho bytost volá po droze. Být bez té drogy je tak nesnesitelné, že se zdá mnohem lepší umřít.

Přesně tohle vám udělala společnost, když jste byli děti. Nesměli jste se těšit ze zdravé a hodnotné výživy života: práce, hry, společnosti lidí a radostí smyslů a mysli. Dali vám okusit drogu zvanou Pochvala, Uznání, Pozornost, drogu zvanou Úspěch, Prestiž, Moc. Okusili jste tyto věci, stali jste se na nich závislými a začali jste se bát, že o ně přijdete. Děsili jste se vyhlídek na prohru, chybu, kritiku ze strany druhých. A tak jste se stali zbaběle závislými na lidech a ztratili jste svobodu. Druzí teď mají moc učinit vás šťastnými či nešťastnými. A třebaže vás ničí trápení, které to s sebou nese, zjišťujete, že jste úplně bezmocní. Není minuty, kdy byste nebyli, vědomě či nevědomě, naladěni na reakce druhých, kdy byste nepochodovali do rytmu jejich požadavků. Když si vás někdo nevšímá nebo vás odsuzuje, zažíváte tak nesnesitelnou samotu, že se připlazíte zpátky k lidem a prosíte o utěšení známé jako Opora, Povzbuzení, Uklidnění. Žít s lidmi za takových podmínek představuje nekonečný stres, ale žít bez nich s sebou přináší muka osamělosti. Ztratili jste již schopnost jasně je vidět takové, jací jsou, a přiměřeně na ně reagovat, protože většinu vašeho vnímání vám zatemnila potřeba drogy.

Následky toho všeho jsou úděsné a nevyhnutelné: jste neschopni kohokoli a cokoli milovat. A chcete-li milovat, musíte se naučit znovu vidět. Chcete-li vidět, musíte se vzdát své drogy. Musíte ze svého bytí vytrhat kořeny společnosti, které zarostly až do morku kostí. Musíte z toho vystoupit. Navenek půjde všechno tak jako předtím, i nadále budete na světě, ale nebudete již z tohoto světa. A ve svém srdci budete konečně svobodní a dočista sami. Jen v tomto osamění, v naprosté samotě ta závislost a chtění umírá a schopnost milovat se rodí. Neboť člověk už nevidí druhého člověka jako prostředek k uspokojení své závislosti.

Teprve ten, kdo se o to pokusil, zná muka tohoto procesu. Je to, jako když zvete sami sebe na smrt. Je to jako chtít po ubohém narkomanovi, aby se vzdal té jediné radosti, kterou zná, a nahradil ji chutí na chleba a ovoce, na čerstvý ranní vzduch a lahodnost vody v horském potůčku, zatímco se úporně snaží zvládnout abstinenční příznaky a prázdnotu, která se v něm po vysazení drogy rozprostřela. Pro jeho horečnou mysl neexistuje nic, co by tu prázdnotu mohlo zaplnit, kromě jeho drogy Dovedete si představit život, ve kterém odmítnete mít radost byť z jediného slova pochvaly či uznání, nebo opřít se o něčí paži; ve kterém nejste na nikom citově závislí, takže už vás nikdo nemůže udělat šťastné či nešťastné; ve kterém odmítnete kohokoli potřebovat, být pro někoho jedineční či zvát někoho svým? I ptáci mají svá hnízda a lišky svá doupata, ale vy nebudete mít kde hlavu složit na své cestě životem.

Dostanete-li se někdy tak daleko, poznáte konečně, co to znamená vidět zrakem jasným a nezkaleným strachem a chtěním. A poznáte, co to znamená milovat. Avšak abyste se dostali do této říše lásky, musíte projít utrpením smrti. Protože milovat lidi znamená usmrtit v sobě potřebu lidí a být dočista sám.

Jak toho kdy dosáhnete? Neustále vědomou myslí a nekonečnou trpělivostí a soucitem, který byste měli pro narkomana. Rovněž pomůže, když se budete věnovat činnostem, do kterých se můžete cele položit, činnostem, které děláte tak rádi, že když je děláte, úspěch, uznání a pochvala pro vás nic neznamenají. Pomůže i to, když se navrátíte k Přírodě: odežeňte davy, běžte do hor a tam tiše promlouvejte se stromy a květinami, zvířaty a ptáky, s mořem, oblohou, mraky a hvězdami. Pak zjistíte, že vás srdce zavedlo do široširé pouště samoty Ale když tam chvíli setrváte, poušť najednou vykvete v Lásku. Vaše srdce se rozezpívá. A nastane věčné jaro.

 Jarni-sneni

Anthony de Mello

Ilustrace: © Eva Lipinová



Komentování tohoto článku je vypnuto.