Ze zavátých dob - 1.část

Napsal Zenavesvetle.cz (») 25. 2. 2013 v kategorii Z četby, přečteno: 1830×

  Dávná historie lidstva; Ismáni a Světlá říše na Zemi;

Po pádu Atlantidy se veškeré pomoci shůry soustředily na člověka kromaňonského, který v té době zaostával za ostatními vývojovými větvemi. K lidem byl seslán vznešený archanděl - Lucifer (= Světlonoš), aby napomáhal člověku v jeho rozvoji a zušlechťování. Pod jeho vedením dosáhla první egyptská říše nebývalého rozkvětu a nádhery. Tento vyslanec však odmítl lidem předat nejvyšší vědění o jediném Bohu - jelikož se domníval, že ho nejsou hodni - a sám se jimi nechal považovat za nejvyššího. Egypťané jej nazývali Ré. Vývoj lidí se tak odklonil na nesprávnou kolej, nadvlády nabýval čím dál více rozum a bujelo usilování o moc, které se neštítilo četných vražd. Přibližně kolem roku 6700 př.n.l. byla první říše egyptská zničena a pohřbena pod nánosy písku, které ji ukrývají před našimi zraky dodnes.

 

Následující asi tři tisíce let zůstával Egypt neosídlen, až poté směl do těchto končin přijít malý národ, do něhož se dle Zákona přitažlivosti stejnorodého rodily duše, které dříve žily v 1. říši egyptské. Jelikož však i 2. říše egyptská podléhala, navzdory působení několika faraónů s propojením ke Světlu, nadvládě Réově (Luciferově), přicházeli další vyslanci Světla do okolních národů. A tak se posléze naplnil i příslib, o kterém se dozvěděl Eje od umírajícího mladého faraóna Tutanchámona, skrze kterého mohl předat vzkaz jeho dědeček Achnaton, že k egyptskému národu přijde ještě jednou pomoc ze Světla. Stalo se tak později, za vlády Sethiho, kdy byl na egyptský dvůr pozván světlý kníže Abd-ru-shin (= Syn Světla), který velmi výrazně ovlivnil další běh událostí souvisejících s Mojžíšem (doposud vychovávaným na faraónově dvoře) a vyvedením židovského národa z egyptského područí.

 

Světlý kníže Abd-ru-shin (pozemským rodným jménem Omar) se narodil v oblasti dnešní Persie ušlechtilému královskému páru. Ještě jako dítě byl však unesen, aby jej nemohl zavraždit králův bratr, který mu usiloval o život. Královna Dianitra se díky své čistotě směla dozvědět důvod únosu svého dítěte, takže královský pár nemusel truchlit nad ztrátou syna a po čase se jim narodil další syn - následník trůnu. Abd-ru-shin byl unesen služebníkem Světla Ismaelem na pokyn Královny nebes. Odnesl jej do říše, jíž vládl - do říše Ismánů.

 

Úkolem tohoto velmi ušlechtilého národa, do něhož se inkarnovali převážně čistí lidští duchové z oblasti duchovního Ráje, bylo ochránit Syna Světla v době jeho dětství a mládí a vytvořit mu nádherné čisté prostředí, neboť zde na Zemi byl tehdy poprvé. Jeho pobyt zde byl pro něho dobou poznávání a zároveň přípravy na působení v jiné říši. Duchovní původ Ismaela byl z přenádherných sfér nad Rájem a jeho úkolem bylo připravovat cestu všemu, co přicházelo ze Světla. (Později se vtělil na Zem znovu - jako Jan Křtitel.) Vzhledem k původu obyvatel ismánské říše zde neexistoval hrubý způsob života a po smrti Ismaelově se sem již další duchové z Ráje rodit přestali. Národ Ismánů byl národem vyvoleným, což znamená, že byl na Zem seslán, aby splnil velké poslání.

 

Abd-ru-shin měl jako dítě zprvu otevřený jemný zrak, takže mohl spatřovat bytostné, ale v určitém věku mu tato schopnost byla vzata, aby se mohl plně věnovat důležitějšímu úkolu. Během pobytu na Zemi jej provázel mimo jiné bílý kůň Simi, kterému nebylo na Zemi rovno (spolu s každým vysokým vtělením na Zemi přicházejí i vyšší, vědomé zvířecí duše).

 

V ismánské říši se nejprve konaly slavnosti věnované jedinému Bohu jen jedenkrát týdně, ale ve spolupráci Abd-ru-shina a Ismaela započala výstavba přenádherných jeskynních chrámů, kde mohl být Stvořitel posléze uctíván každý den. Sedm skvostných síní bylo vyzdobeno barvami odpovídajícími jednotlivým dnům v týdnu. Každá z nich měla jiný půdorys a jiné provedení oltářních předmětů. Poslední sedmá síň měla půdorys ve tvaru rovnoramenného kříže, byla obložena bílým kamenem a vyzdobena matným stříbrem a perletí.

 

Dávno před tím byl v severozápadní části Afriky připravován na Abd-ru-shinův příchod jistý arabský kmen. Při potyčce s nepřátelským násilnickým kmenem ušetřili jeho příslušníci knížete z daleké země s dcerou, kteří byli loupeživým kmenem přepadeni, když cestovali s karavanou. Po brzké smrti knížete si vůdce Arabů malou dívku přisvojil jako vlastní dceru, neboť se svou ženou zůstali bezdětní, a všichni jí začali pro její vnitřní čistotu říkat Květina. Tato dívka, jež měla i dar proroctví, povznášela a zušlechťovala tento arabský kmen svou dětskostí a čistotou, vedla jej svými radami a zasévala v něm semínka vyššího poznání. Před svou smrtí zvěstovala tomuto kmeni, že až jednou nečekaně přijdou o svého vládce a nebudou mít za něj náhradu, bude k nim přiveden vyslanec Světla, přinášející velké poznání. Lidé budou před jeho příchodem vidět přírodní bytosti, což bude neklamným znamením, že se toto dění blíží. Největším znamením však měl být veliký zářivý bílý pták vznášející se na nebi, kterého měli Arabové spatřit vnitřním zrakem.

 

Uplynula celá staletí, až jednoho dne byl náhle mladý vůdce kmene zabit lvem a proroctví se počalo naplňovat. Arabové viděli bytostné, jak spěchají přivítat vyslance Světla, a spatřili též na nebi vznášející se bílou holubici. Jenže se mezi sebou nedokázali domluvit, kdo je více hoden, aby vznešeného vyslance uvítal, každý chtěl být první, a tak světlé znamení zmizelo. Arabové se upamatovali na výstrahu, kterou jim dala Květina, nakonec se dohodli a znamení se znovu objevilo. Holubice pak vedla výpravu do pouště, kde po několika dnech cesty uviděli na obzoru jezdce. Ač tomu nebyli zvyklí, před jejich světlým vůdcem padli na kolena, jelikož v něm poznali očekávaného vyslance Světla, a vyznali mu svou věrnost a oddanost, připraveni mu sloužit. Vedli jej do jeho nového domova, kde měla vzniknout nová říše míru na Zemi. Abd-ru-shin se stal jejich vládcem a oni mu předali za dlouhá léta nashromážděný poklad. Nová říše již nebyla říší ani Arabů, ani Ismánů, a tak dostala název Is-Ra. (Je velmi zvláštní, jak se tomuto názvu podobá budoucí povolaný národ israelský - slovo Israel znamená "bojovník Boží" - tehdejší národ Is-ra se tomuto vyzařování velmi blížil.)

 

Nejprve měl být zbudován palác pro knížete - Ismáni se hned chopili lopaty, čemuž se Arabové divili, jelikož oni měli na hrubou práci otroky. Byli však poučeni, že každá práce sloužící vyššímu cíli je stejně dobrá a ušlechtilá, načež Arabové propustili otroky, kteří jim pro tuto práci nepřipadali dost ušlechtilí, dovolili jim vrátit se domů, a sami se pustili do díla. Pak se stavěly domy, kde měli bydlet Ismáni. Následně chtěli Ismáni postavit krásná obydlí i pro Araby, kteří však na takovéto honosné bydlení nebyli zvyklí. Ismáni však trvali na svém a postavili krásný dům, který předali jednomu z Arabů - Jusuovi. Ten v něm však nechtěl bydlet, protože se domníval, že se do tak vznešeného domu nehodí. Vše muselo jít postupnou cestou.

 

O několik let dříve se kněžně Aloe na ostrově Isis v Egyptě narodila dcera Nahome, která pocházela z vysokých oblastí, kde bylo její jméno Lilie. Měla již od dětství velmi silnou vůli a její čistý smích přinášel radost všem okolo, mnozí také vyciťovali její vysoké vyzařování. Palác jejích rodičů však byl přepaden a matka s dcerou byly odvlečeny loupeživým kmenem, s nímž se při výpravě do Egypta setkal Abd-ru-shin. Požádal vůdce banditů o všechny zajatce, ale musel o ně nejprve bojovat. Následně Abd-ru-shin velmi bolestně prožíval skutečnost, že musel v zájmu spravedlnosti zabít. Nahome i její matku přijal do svého paláce, a tak vyrůstala Nahome, které bylo tehdy asi sedm let, nadále v jeho společnosti. Její radostnost, čistota a vnitřní krása naplnila celý jeho palác.

 Abd-ru-shin-jizni-kriz

Jak víme z předchozí přednášky, o vzkvétající říši Is-Ra se dozvěděl i zákeřný a závistivý egyptský faraón Sethi a zatoužil ji poznat a ovládnout. Pozval tudíž Abd-ru-shina k sobě a hrozil, že pokud pozvání nepřijme, přitáhne se svým vojskem a jeho říši zničí. Abd-ru-shin se jeho hrozeb nezalekl, ale jelikož chtěl předejít násilnému konfliktu, vyjel jako první. Právě na této výpravě zachránil Nahome a její matku. Mezitím se také seznámil se světlým pomocníkem, šlechticem Ebranitem, který vstoupil do jeho služeb. Ebranit se dokázal v převleku mistrně pohybovat u egyptského dvora, působil tam jako vyzvědač a varoval před faraónovými intrikami Abd-ru-shina, který se dosud s takovou nevraživostí vůči Světlu nesetkal. Na faraónově dvoře se Abd-ru-shin rovněž seznámil s mladým chráněncem princezny Juricheo - s Mojžíšem, který jím byl velmi přitahován a toužil jej poznat.

 

Abd-ru-shin byl jak Ebranitem, tak i na dálku Ismaelem varován, aby u faraóna nepřespával, neboť by nesnesl tamější dotírající temný myšlenkový svět, faraón mu navíc od počátku usiloval o život, a tak záhy odjel zpět do své říše míru a pokoje.

 

Je zřejmé, že vždy, když se objeví něco světlého, postaví se proti tomu něco temného. Temno se cítí Světlem ohrožené, jelikož ví, že nestojí správně v zákonech Stvoření, a proto bude muset jednou zaniknout. Světlo působí jako sluneční svit na vše živé - na vše, co je v nás - na to dobré, i to špatné, a proto se u temného člověka ještě více zvýší jeho zloba a nenávist. Taktéž tomu bylo u faraóna Sethiho.

 

Existovaly však dva důvody pro to, aby Abd-ru-shin do Egypta jel:

 

1) Když byl zavražděn Achnaton a vládu po smrti Tutanchámona převzal Eje, bylo mu přislíbeno, že ještě jednou bude Egyptu ze Světla pomoženo. Faraón se mohl, kdyby jen chtěl, nechat říší Is-Ra inspirovat a začít uplatňovat stejné principy v Egyptě.

 

2) Židovský národ byl v Egyptě již tak zotročený a utiskovaný, že v modlitbách k jedinému Bohu volal o pomoc a byl již připravován pomocník, který měl tento národ z područí vyvést - Mojžíš.

 

Mojžíš cítil, že to, co stojí za Abd-ru-shinem, je mocné a veliké. Přišel za ním do jeho ležení a chtěl mu sloužit. Na čas s ním i odjel do říše Is-Ra, ale pak jej Abd-ru-shin poslal do pouště, aby poznal úkol, který má v tomto životě na Zemi splnit. Mojžíš se v poušti seznámil s kmenem vedeným knězem Mitrou a jeho nejstarší dceru Siporu si vzal za ženu. U tohoto kmene si také uvědomil, že se musí vrátit k Abd-ru-shinovi, aby se propojil s vysokou světlou silou, a pak vyvést židovský národ z Egypta. Během jeho pobytu v poušti zemřel faraón Sethi. Vládu však nepředal dceři Juricheo, která Mojžíše vychovávala a také nalezla zalíbení ve Světlém knížeti Abd-ru-shinovi, nýbrž synovi Ramsesovi, jehož donutil přísahat, že zabije Abd-ru-shina a že nikdy nepropustí židovský národ ze zajetí.

 

Vůlí Boží však bylo, aby byli židé z Egypta vyvedeni, a o jejich propuštění přišel Ramsese žádat Mojžíš. Ramses se mu však jen vysmíval, a proto byl prostřednictvím Mojžíšova propojení s Abd-ru-shinem a z něho vycházející silou vykonán soud nad Egyptem, kdy se podle Zákona zpětného působení vrátilo Egypťanům v přísné spravedlnosti vše, co v minulosti zaseli - v podobě deseti ran. Faraón vázaný slibem otci byl stále neústupný, dokud nedošlo k úmrti prvorozených, mezi nimiž byl i jeho vlastní syn. (Zde se vrátila odplata za vraždění prvorozených židovských dětí na příkaz faraónův, kdy byl Mojžíš u Nilu nalezen princeznou Juricheo a přijmut jako její chráněnec.)

 

Stalo se však, že jeden z černošských banditů, s nimiž Abd-ru-shin bojoval, choval ke Světlému knížeti nenávist a nabídl Ramsesovi, že Abd-ru-shina zabije a přinese mu jeho náramek, o němž kolovala zvěst, že knížeti dává velkou moc. Jako protislužbu žádal, aby se jeho soukmenovci směli usadit v Egyptě. Ismael, který již nepřebýval na Zemi v pozemském těle, se snažil Abd-ru-shina varovat skrze prostředníka Nesometa, ale ten odmítal uvěřit tak hrůzné zprávě a nechal si ji pro sebe, což si později vyčítal. Ismaelovo varování však přijala i kněžna Aloe a vyslala posly, aby Abd-ru-shina varovali, ale ti však přijeli příliš pozdě. Faraónův krutý plán vyslechl u dvora také Ebranit a okamžitě k Abd-ru-shinovi vyslal posla s varováním, ale naneštěstí se tento posel na cestě střetl s černošským banditou a podlehl jeho hrubé síle. Vrah tak mohl nerušeně vniknout k Abd-ru-shinovi do stanu, ve spánku mu vrazil dýku do srdce a ukradl jeho náramek. Arabové, kteří Abd-ru-shina doprovázeli a strážili, odnesli jeho tělo do Světlého města a později je uložili spolu s tělem Nahome, která skonala také, do pyramidy, která je v současné době pohřbena hluboko pod nánosy písku, aby mohla v budoucnu vydat své svědectví.

 

Po Abd-ru-shinově smrti postupně umírali i vznešení Ismáni. Vedení říše Is-Ra převzal z pověření Abd-ru-shina Namchan (egyptský kněz, který přišel s kněžkou Eresi; znovu inkarnovaný faraón Nemare, který se směl ku pomoci opět vtělit), jenž byl původně vyslán faraónem, aby zavraždil Abd-ru-shina, ale když jej poznal osobně, stal se jeho oddaným služebníkem. V době vlády Ab-ru-shina přicházeli za ním okolní národy s prosbou, aby vládl i jim. Abd-ru-shin vysílal tedy Ismány do okolních zemí, aby učili ostatní národy, jak správně žít; podmaňoval si je svou Láskou a ušlechtilostí, tím, jak vedl vlastní zemi. Světlé město bylo ještě dlouho zdrojem čistého vědění - zakotvení Světla na Zemi pak pomáhalo spoustě lidských duší, které hledaly spojení vzhůru.

 

Abd-ru-shin zemřel ve věku 33-34 let (cca. kolem 1290 př.n.l.), ale svou úlohu splnil - nejenže přinesl lidem vysoké vědění, které jim Lucifer odepřel, ale pomohl také Mojžíšovi vyvést z Egypta židovský národ, jenž měl později učit ostatní národy o jediném Bohu.

 

 



Komentování tohoto článku je vypnuto.