
Ve větvích stromu světů, jehož kořeny sahají dolů k prameni života a jehož koruna se kolébá v nepomíjejícím Světle, visí znějící harfa. Tiše hraje Světlo na její nesčetné struny a mocný nástroj zaznívá v prastarých melodiích. Byly od té doby, co krouží stvoření a budou, až bude tato země lidí dávno odváta jako zrnko prachu ve větru času.
číst dál