Období: rok 2020

U Jana čteme: číst dál

V tomto datu byla obdržena od Pána následující poselství: číst dál

Později jsem se zeptal, kde bych mohl nalézt ty nejbystřejší učence vyznávající božskou Trojici ve třech osobách. Přistoupili ke mně tři muži, které jsem následně takto oslovil: „Jak můžete rozdělovat božskou Trojici do třech osob a tvrdit přitom, že každá osoba je sama o sobě čili jednotlivě Bůh a Pán? Není tím vaše ústní vyznání, že Bůh je jeden, vzdáleno od toho, co si myslíte, tak jako jih od severu?“ číst dál

Pán řekl Tomášovi: Že jsi Mě viděl, věříš. Blahoslaveni, kteří neviděli, a uvěřili. (J 20,29)  číst dál

U lidí, kteří uznávají mnoho bohů namísto jednoho, není žádný aspekt církve soudržný. Člověk, který svou vírou uznává a v srdci uctívá jednoho Boha, je ve společenství svatých na zemi a ve společenství andělů v nebesích. Tato uskupení nazýváme společenstvími a skutečně jimi jsou, neboť se nacházejí v jednom Bohu a jeden Bůh je v nich. Titíž lidé jsou také ve spojení s celým andělským nebem a odvažuji se říci, že i s každým tamním jednotlivcem. Všichni jsou totiž jako děti a potomci jednoho rodiče s natolik podobnými myslemi, zvyky a vzhledem, že se vzájemně poznávají. číst dál

Ti, jejichž víra je oddělená od lásky k bližnímu, se v knize Zjevení míní drakem. (Zjevení Janovo) číst dál

„V Evangeliu dle Jana v kapitole 14 ve verších 6 - 7 je psáno: číst dál

Ti, kteří neuznávají Boha, jsou vyloučeni z církve a odsouzeni. Lidé, kteří neuznávají Boha, jsou vyloučeni z církve, protože podstatou církve je Bůh, a božské pravdy, jež nazýváme teologické, vytvářejí strukturu církve. Popírání Boha je tudíž popíráním všeho, co s církví souvisí. A právě toto popírání je tím, co člověka vylučuje - on se tedy vylučuje sám. Bůh nevylučuje nikoho. číst dál

" Babičko, jak se vyrovnáváš s bolestí?" číst dál

Ve světě existuje mnoho jevů, které mohou náš rozum - je­-li tomu nakloněn - přivést k pochopení a závěru, že Bůh existuje a že je jeden. Tato pravda může být potvrzena nesčetnými jevy viditelného světa. Vesmír je totiž jako jeviště, které nám neustále přehrává důkazy, že Bůh existuje a že je jeden. číst dál

„Problémem u mnoha lidí na Zemi je, že velmi často považují sebezkoumání, sebehodnocení a vcházení „dovnitř“ do své Niterné mysli za zaneprázdnění, které je nemorální, nezdravé a nebezpečné. Proto věnují malou pozornost či zřetel tomu, co se v nich děje. číst dál

34. S každým zůstává po smrti jeho láska číst dál

Každá složená věc musí záviset na jednom zdroji, jinak se rozpadne - což musí uznat každý se zdravým rozumem, i když není nábožensky orientovaný. číst dál

Ze země vzešel strom, aby byl radostí Slunci. Buď jím. Ať kořeny pijí vodu země a větve hasí žízeň po Světle. Jsi synem Světla a Země. Světlo je tvůj Otec a vede tvé větve vzhůru. Zem je Matka. Skrze její oporu a náruč rosteš. Ona je tvým odpočinkem a živí tvé tělo. Skrze ni se učíš poznat Otce. Jsi živ její krásou, ona se raduje, když voníš ke květinám a jíš její plody. číst dál

Cokoli slouží k podpoře, udržování, zachovávání a ochraně existující struktury, přirozenosti a stylu života lidské éry, NELZE v nejzazším smyslu považovat za pokrokové a užitečné, bez ohledu na dobré úmysly, které při tom mohou existovat. Takové dobré úmysly se odvozují z nesprávných předpokladů a jsou počaty a přijímány tradičními, navyklými a kulturou determinovanými způsoby myšlení, cítění a postojů. číst dál

Na celém světě proto není jediný národ, který by měl náboženství a zdravý rozum, a neuznával přitom Boha a skutečnost, že je jeden. Z božského vlivu do lidských duší, jak jsme o něm hovořili výše, vysvítá, že každý člověk má jistý vnitřní hlas, který mu říká, že Bůh je a je jeden. číst dál

Výměna dopisů Ježíše s Abgarem Ukkamou, knížetem v Edesse, kterou v roce 1844 vnitřním hlasem přijal a zapsal štýrský mystik Jakob Lorber, líčí zázračně Kristem zvěstovanou pravdivou spasitelskou cestu lásky Boží a lásky k bližnímu. číst dál

První hlavní úder na základy tohoto negativního stavu a jeho zel a nepravd a oznam toho, že přichází nový věk, přišel ve formě zjevení, které bylo dáno Nejvyšším skrze Emanuela Swedenborga v polovině osmnáctého staletí.  číst dál

Největší nebezpečí pro jsoucno a bytí negativního stavu a všech jeho pekel je lidská schopnost vejít do nitra, do své Niterné mysli a objevit zde reálnou pravdu o těchto a jiných záležitostech. Negativní stav dobře ví, kde lze najít pravdu. Proto, aby se udrželo a úspěšně pokračovalo jsoucno a bytí negativního stavu, bylo nutné nějak zablokovat cestu do nitra lidí, do jejich Niterné mysli a učinit je závislými na vnějších vstupech a faktorech. číst dál

Pravá Přirozenost Nejvyššího je absolutní. Znát Boha v absolutním smyslu tudíž vyžaduje být absolutním. Ale nikdo není absolutní, jen Nejvyšší. Nikdo tedy nemůže znát Nejvyššího v absolutním smyslu. Lidé jsou tedy relativními k Absolutnímu stavu Nejvyššího. Proto mohou vnímat, znát, chápat a přijímat Boha pouze ze své relativní pozice. Každá relativní pozice k Absolutnímu stavu zaujímá odlišný úhel pohledu. Žádné dvě osoby nemohou zaujímat přesně tentýž stav a rozpoložení, tudíž žádné dvě osoby nemohou mít přesně stejný úhel pohledu ve vztahu k Nejvyššímu. číst dál

„Nyní bude částečně zjevena jedna úroveň vnitřního smyslu této kapitoly, jak je relevantní a vztahuje se k této době a tomuto kroku. číst dál

Do lidských duší vplývá univerzální povědomí, že Bůh existuje a že je jeden. Existuje vliv od Boha na lidi. Projevuje se uznáním všech lidí, že každé skutečné dobro, které je v nás a které konáme, je od Boha. Totéž platí i pro vše, co souvisí s láskou k bližnímu a vírou. Proto čteme: „Člověk si nemůže nic přisvojit, není­-li mu to dáno z nebe,“ (Jan 3:27) a Ježíšova slova: „Beze Mne nemůžete činit nic,“ (Jan 15:5) - tedy nic, co má vztah k lásce k bližnímu a víře. číst dál

VII.
Dopis Abgara Pánu Ježíši,
psaný Pánovi devět týdnů po přijetí šesté odpovědi
a doručený Pánovi
pět dní před Jeho příchodem do Jeruzaléma.
1 Abgarus, malý kníže v Edesse, Ježíši, dobrému Spasiteli všechnu slávu, který se objevil v krajině kolem Jeruzaléma, Spása všech národů, Pán a pomazaný Král od věčnosti, Bůh všeho stvořeného, všech lidí a všech bohů, dobrých i zlých!
2 Ó, můj Bože, ó, můj Pane, kterýž jediný naplňuješ moje srdce a Jsi souhrnem všech mých myšlenek! Vím sice už z Tvého prvního, nejmilostivějšího dopisu, že se s Tebou dle Tvého vlastního, nepochopitelného rozhodnutí mu... číst dál

„Ačkoli byl tento článek napsán v r. 1984, jeho relevantnost a nadčasovost v nyní-a-zde se stane zřejmou v procesu jeho čtení. číst dál

Je známou skutečností, že církve v křesťanském světě učí, že Bůh je jeden. Učí tomu, protože všechna jejich učení pocházejí ze Slova, a nakolik je Bůh uznáván nejen ústy, ale i srdcem, natolik spolu tato učení vzájemně souvisejí. číst dál

VI.
 
Dopis Abgara Pánu Ježíši,
psaný o deset týdnů později.
1 Abgarus, malý kníže v Edesse, všechnu slávu Ježíši, dobrému Spasiteli, který se objevil v okolí Jeruzaléma, Spása všech národů, jež jsou dobrého srdce a mají skutečnou vůli usměrnit svůj život podle Jeho slov!
2 Ó, Pane, odpusť mi mou velkou smělost i mou již vskutku nestoudnou dotěrnost k Tobě. Ale víš přece, že se dobří lékaři vždy těšili u lidí největší vážnosti, protože měli vždy také ve věcech, týkajících se přírody, nejbezpečnější znalosti, a že se na ně při velkých událostech v přírodě každý rád obracel, aby se mu od nich... číst dál

Vlastní podstatou a duší celé univerzální teologie je uznání Boha plynoucí z Jeho poznání. Proto je nutné začít jediností Boha. Tu prokážu postupně v těchto bodech: číst dál

Od doby Pána prošla křesťanská církev několika věky - od dětství až po nejzazší stáří. Jejím dětstvím byla doba, kdy žili apoštolové a kázali po celém světě dvě věci: pokání a víru v Pána Boha Spasitele, jak může každý vidět z následujících slov ve Skutcích apoštolů: „Pavel vyhlašoval Židům i Řekům pokání před Bohem a víru v našeho Pána Ježíše Krista. “ (Skutky 20:21) číst dál

Jelikož jakákoli lidská bytost ve své celistvosti pouze nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího, kdož je jedině Tím/Tou, Jenž/Jež vždy jest, je zřejmé, že vše v lidském životě závisí zcela, úplně, plně, naprosto a absolutně bez jakýchkoli výjimek na způsobu, jakým se projevuje uvědomění, poznání, chápání, uznání, postoj, vůle, city a chování vzhledem k tomu, co nenastává, neprobíhá a nestává se, ale vždy jest - tedy k Nejvyššímu. Pro založení přístupu, uvědomění, poznání, pochopení, přijetí, vůle, citů a chování k Nejvyššímu je třeba mít náležité pojetí, náležitou představu a ideu povahy Nejvyššího. číst dál